Na Popeleční středu v bazilice sv. Sabiny na Aventinu vyzval papež Lev XIV. církev, aby nezůstávala u popela, ale s odvahou k obrácení povstala a začala znovu. Postní dobu označil za silný čas společenství, v němž Boží lid uznává své hříchy a otevírá se naději vzkříšení uprostřed světa poznamenaného válkou, úpadkem spravedlnosti a ztrátou smyslu pro posvátno.
Při mši svaté s obřadem udílení popelce 18. února papež připomněl, že uznat vlastní hřích a obrátit se je předzvěstí vzkříšení. Znamená to nezůstat ležet v popelu, ale povstat a začít znovu. Postní cesta vrcholí ve velikonočním triduu, v němž církev slaví přechod ze smrti do života a z lidské bezmoci k Božím možnostem.
Lev XIV. připomněl také slova sv. Pavla VI., který obřad popelce označil za „silné znamení pokání“, jež člověka vrací k pravdě o jeho životě. Dnes můžeme v popelu cítit tíhu světa v plamenech: měst zničených válkou, narušeného mezinárodního práva a spravedlnosti mezi národy, poškozených ekosystémů i lidské sounáležitosti, oslabeného kritického myšlení i smyslu pro posvátno přítomného v každém stvoření.
V homilii se papež vrátil k výzvě proroka Joela „Shromážděte lid, svolejte posvátné shromáždění“ a zdůraznil, že postní doba je i dnes silným časem společenství. Právě zde se utváří společenství těch, kdo dokážou uznat své hříchy a přijmout odpovědnost za zlo přítomné ve světě i ve vlastním životě. Hřích je sice osobní, ale získává podobu také v prostředí a strukturách společnosti – ekonomických, kulturních, politických i náboženských.
Svatý otec upozornil, že v dnešní době je vzácné setkat se s jednotlivci či institucemi, které dokážou přiznat vlastní chybu. Postní doba však zve právě k této odvaze změny směru. Zvláštní pozornost věnoval mladým lidem, kteří i v sekularizovaném prostředí silně vnímají přitažlivost Popeleční středy, protože tuší, že spravedlivější způsob života je možný a že existuje odpovědnost za to, co v církvi i ve světě není v pořádku.
Lev XIV. vyzval věřící, aby objevili také misijní rozměr postní doby: práce na vlastním obrácení má být otevřená mnoha lidem, kteří hledají cestu skutečné obnovy života v perspektivě Božího království. Prorocká otázka „Kde je jejich Bůh?“ zaznívá i dnes a postní obrácení činí křesťanské svědectví věrohodnějším.
Na závěr Svatý otec připomněl svědectví starověkých i současných mučedníků a starobylou římskou tradici postních stanic, kterou zahajuje právě liturgie v bazilice sv. Sabiny. Postní doba osvobozuje člověka od touhy být za každou cenu viděn a učí spíše vnímat dobro, které tiše roste. „Ti, kdo se postí, modlí a milují ve skrytosti, vstupují do souladu s Bohem života,“ řekl papež a vyzval, aby k němu věřící znovu obrátili celé své bytí „střízlivě a s radostí“.
Po homilii následovalo požehnání a udělování popelce. Kardinál Angelo De Donatis, velký penitenciář, udělil popelec papeži, který jej poté uděloval přítomným věřícím.
Zdroj: Vatican News – italská sekce