Papež schválil dvě beatifikace a čtyři prohlášení ctihodnými

Papež Lev XIV. schválil dekrety Dikasteria pro svatořečení. Mezi nimi bylo potvrzení mučednického charakteru smrti guatemalského kněze Augusta Rafaela Ramíreze Monasteria a zázraku na přímluvu Marie Ignazie Isacchi, čímž se otevřela cesta k jejich beatifikaci.

Ve čtvrtek 22. ledna přijal papež na audienci kardinála Marcella Semerara, prefekta Dikasteria pro svatořečení. Při této příležitosti potvrdil dekrety tohoto dikasteria směřující ke dvěma beatifikacím a k prohlášení čtyř lidí za ctihodné.

Jeden z těchto dekretů potvrdil mučednickou smrt P. Augusta Rafaela Ramíreze Monasteria OFM. Další pak uznal zázrak přičítaný přímluvě sestry Marie Ignazie Isacchi, zakladatelky kongregace Voršilek od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova z Asoly. Oba tito kandidáti svatořečení budou prohlášeni za blahoslavené.

Dále byl potvrzen hrdinský stupeň ctností čtyř dalších osob. Za ctihodné byli prohlášeni italský laik Nerino Cobianchi a řeholní sestry Maria Giselda Villela z Brazílie, Crocifissa Militerni a Maria Tecla Antonia Relucenti z Itálie.

Kněz a mučedník z Guatemaly

Augusto Rafael Ramírez Monasterio se narodil v guatemalském hlavním městě 5. listopadu 1937 do velké a zbožné katolické rodiny. Následoval své povolání k řeholnímu životu, vstoupil do františkánského noviciátu ve španělské Jumille, kde byl po dokončení studia filosofie a teologie vysvěcen na kněze 18. června 1967. Od roku 1978 působil jako kvardián a farář u Sv. Františka Velikého v guatemalském městě Antigua. Cele se věnoval péči o farnost a o chudé a bezbranné v době, kdy byla Guatemala zmítána občanskou válkou.

2. června 1983 byl zatčen, mučen a znovu propuštěn, byl však postaven pod speciální dozor a častokrát mu bylo vyhrožováno smrtí. 7. listopadu téhož roku byl opět zadržen vojáky a zabit během převozu na předměstí. Nový dekret Dikasteria pro svatořečení potvrzuje, že byl zavražděn kvůli nenávisti k víře.

Italská generální představená sester voršilek ze Somascy

Maria Ignazia Isacchi se narodila jako Angela Caterina, řečená „Ancilla“, 8. května 1857 ve Stezzanu v italské provincii Bergamo. Krátce po dvacátých narozeninách vstoupila k voršilkám ze Somascy. Byla zvolena generální představenou své kongregace. Přeložila mateřinec do Asoly v Lombardii, stála pak v čele své kongregace až do roku 1924, kdy ji zdravotní potíže přiměly rezignovat. Byla však jmenována „čestnou doživotní generální představenou“. Zemřela 19. srpna 1934 v Seriate, roku 2022 byla prohlášena ctihodnou.

Zázračné uzdravení přičítané její přímluvě se odehrálo roku 1950. Řeholní sestra Maria Assunta Zappella tehdy trpěla krutými bolestmi v podbřišku v důsledku „enterokolitidy (kombinovaného zánětu tenkého a tlustého střeva) pravděpodobně tuberkulózní povahy“. V poslední den modlitební novény se sestra Maria Assunta začala náhle cítit lépe, následujícího dne rentgenové vyšetření ukázalo ústup choroby. Ošetřující lékaři zaznamenali neočekávané a náhlé zlepšení s rapidním pokrokem, vedoucí ke kompletnímu uzdravení o několik dní později.

Noví ctihodní Boží služebníci

Nerino Cobianchi se narodil v italské provincii Pavia 25. června 1945 v hluboce zbožné rolnické rodině. V roce 1974 se jeho rodina přestěhovala do městečka Cilavegna, kde se Nerino zapojil do života farního společenství. Věnoval se zvláště mladým lidem, spoluzakládal skautský oddíl. Oženil se a založil rodinu. Organizoval modlitební skupiny, pomáhal jako dobrovolník po zemětřesení v Irpinii roku 1980 a věnoval se řadě charitativních aktivit s dosahem až do zemí oblasti Sahelu.

V říjnu 1996 mu byla diagnostikována rakovina slinivky, pokračoval však ve svém působení až do smrti. Zemřel 3. ledna 1998. Pro jeho život byla charakteristická intenzivní charitativní práce, zakořeněná v pevné víře, kterou živila každodenní účast na mši, četba Písma a modlitba, zvláště růženec.

Crocifissa Militerni, rodným jménem Teresa, přišla na svět 24. prosince 1874 v Cetraru v italské Kalábrii. Od mládí se chtěla věnovat životu modlitby a apoštolské služby mladým lidem. Přispěla k založení mateřské školy Princezny Mafaldy, svůj život zasvětila péči o nemocné, chudé, staré a umírající lidi.

Žila pokorný život, nevyhledávala hmotné zabezpečení. Potýkala se s vážnými zdravotními problémy, kterým čelila s úsměvem. Zemřela 25. března 1925.

Maria Giselda Villela se narodila v brazilském Maria da Fé 12. ledna 1909. V řádu karmelitek přijala jméno Maria Immaculata od Nejsvětější Trojice, stala se převorkou Karmelu v Pouso Alegre.

I když žila klauzurovaným životem, uměla najít správný způsob, jak být k dispozici těm, kdo přicházeli do klášterní hovorny s prosbou o radu či povzbuzení. Její laskavost a vstřícnost jí vysloužily přezdívku Mãezinha, tj. „Matička“. Pro mnohé příchozí byla duchovní inspirací. Zemřela 20. ledna 1988, až do poslední chvíle ji neopouštěla víra a důvěra v Boží prozřetelnost.

Maria Tecla Antonia Relucenti pocházela z italského města Ascoli Piceno v regionu Marche. Zde se narodila 23. září 1704. Spoluzakládala kongregaci Zbožných činných sester od Neposkvrněného početí, 8. prosince 1744 byla jmenována její doživotní představenou.

Svůj život zasvětila vyučování a formaci, spolupracovala na sestavení řeholních konstitucí své kongregace. Zemřela 11. července 1769 v pověsti pevné víry a účinné lásky.

zdroj: vaticannews.va, press.vatican.va