Papež ve vězení: Bůh odpouští všechno a vždycky!

Improvizovaná homilie papeže Františka ve vězení v Civitavecchia, kde sloužil bohoslužbu na Zelený čtvrtek večer.

Každý Zelený čtvrtek čteme tento úryvek z evangelia: je to prostá věc. Ježíš je se svými přáteli, učedníky, na večeři, na velikonoční večeři; Ježíš umývá učedníkům nohy – to je zvláštní věc, kterou udělal: v té době jim nohy umývali otroci u vchodu do domu. A pak Ježíš – gestem, které se také dotýká srdce – umyje nohy zrádci, tomu, kdo ho prodává.

 To je Ježíš a učí nás to jednoduše: mezi sebou si musíte umývat nohy. Je to symbol: mezi sebou si musíte navzájem sloužit, jeden slouží druhému, bez nároku na odměnu. Jak by bylo hezké, kdyby se to dalo dělat každý den a všem lidem: ale vždycky se najde nějaký zájem, který je jako had, který vnikne dovnitř.

A my se pohoršujeme, když říkáme: "Šel jsem na ten úřad a donutili mě zaplatit úplatek". To bolí, protože to není dobré. A často hledáme vlastní zájem o život, jako bychom si navzájem účtovali spropitné. Místo toho je důležité dělat všechno bez vlastních zájmů: jeden slouží druhému, jeden je bratrem druhého, jeden dává druhému růst, jeden druhého koriguje, a tak se věci musí posunout kupředu. Sloužit!

A pak Ježíšovo srdce, které zrádci říká: "Příteli" a také na něj čeká až do konce: všechno mu odpouští. Rád bych to dnes vložil do srdce nás všech, i do mého: Bůh odpouští všechno a Bůh odpouští vždycky! Jsme to my, kdo se unavuje prosit o odpuštění.

A každý z nás má možná v srdci něco, co v sobě nosí už dlouho, nějakého malého kostlivce ukrytého ve skříni. Ale poproste Ježíše o odpuštění: On odpouští všechno. Chce pouze naši důvěru, abychom ho požádali o odpuštění. Můžete to udělat, když jste sami, když jste s ostatními společníky, když jste s knězem. Toto je krásná modlitba pro dnešní den: "Ale, Pane, odpusť mi. Budu se snažit sloužit druhým, ale Ty mi posluž svým odpuštěním." Takto on platí odpuštěním. 

To je myšlenka, kterou bych vám rád zanechal. Sloužit, pomáhat si navzájem a být si jisti, že Pán odpouští. A kolik toho odpustí? Všechno! A do jaké míry? Vždycky! On se neunavuje odpouštět: to my se unavujeme prosit o odpuštění.

A nyní se pokusím udělat totéž, co udělal Ježíš: umýt vám nohy. Dělám to ze srdce, protože my kněží bychom měli jako první sloužit druhým, ne je vykořisťovat. Klerikalismus nás někdy vede touto cestou. Musíme však sloužit. Je to znamení, také znamení lásky k těmto bratrům a sestrám a k vám všem, kteří jste zde; znamení, které znamená: "Nikoho nesoudím. Snažím se sloužit všem."

Existuje i někdo, kdo soudí, ale je to poněkud zvláštní soudce, Hospodin: soudí a odpouští.

Následujme tento obřad s touhou sloužit a odpouštět.

Přeložil Petr Vacík