Na začátku postní doby vstupují katolíci po celém světě do intenzivního času modlitby a pokání jako přípravy na Velikonoce. Mnozí si dávají tradiční předsevzetí – omezí sladkosti, sociální sítě nebo oblíbené nápoje. Jsou však právě tato odříkání tím, co naši duši skutečně promění?
Zakladatelka televize EWTN, Matka Angelika, opakovaně připomínala, že postní doba je především výzvou k obrácení srdce – nikoli jen k dietnímu omezení.
Na Popeleční středu, kterou postní doba začíná, nás církev podle Matky Angeliky zve k pohledu na poslední věci člověka. „Jednoho dne se z těla v rakvi stanou jen kosti a prach,“ uvedla v jednom z pořadů v roce 2000. Neříkala to proto, aby vyvolala strach, ale aby nás vedla k otázce: Kam směřuje můj život? A co zůstane?
Postní doba má být časem, kdy svůj život znovu nasměrujeme k Bohu a věčnosti.
Podle Matky Angeliky má smysl zvolit takové předsevzetí, které může přinést trvalou změnu. Nestačí „nejíst sladké“, pokud skutečný problém leží jinde.
„Proč nenabídneš Bohu svou výbušnost?“ ptala se. Postní doba může být příležitostí vzdát se špatné nálady, sarkasmu, netrpělivosti nebo tvrdosti vůči druhým – zvlášť vůči vlastní rodině. Takové rozhodnutí má potenciál vytvořit nový návyk: návyk laskavosti, trpělivosti a sebeovládání.
Autentické pokání není zachmuřenost. Matka Angelika s humorem říkala: „Raději sněz tři vejce a buď veselý, než abys nejedl nic a byl protivný.“
Smyslem postní oběti není stát se nesnesitelným pro své okolí, ale přiblížit se Kristu. Oběť, která rodí podrážděnost a pýchu, míjí svůj cíl. Křesťanské pokání má být protkáno radostí – protože je výrazem lásky.
Postní praxe má podle Matky Angeliky také formativní rozměr: posiluje naši vůli. Hřích často nevzniká jen z neznalosti, ale ze slabosti – z neschopnosti říci si „ne“.
Skutečná kajícnost proto spočívá v odříkání, které „bolí u srdce“, nikoli jen na jazyku. Člověk, který se učí ovládat v malých věcech, bude schopen jednou odmítnout i to, co je morálně zásadní a velmi obtížné.
„Přijde chvíle, kdy bude snadné říci ano – a velmi těžké říci ne,“ varovala.
V jednom ze svých starších pořadů zdůraznila, že podstata postu nespočívá primárně v tom, co jíme nebo pijeme, ale v proměně srdce.
Postní rozhodnutí může mít podobu návratu ke svátosti smíření, upřímného zpytování svědomí nebo radikálního rozhodnutí opustit konkrétní hřích.
„Pane, udělal jsem mnoho špatných věcí. Tuto postní dobu půjdu ke zpovědi a začnu nový život." Podle Matky Angeliky právě toto je cesta k opravdové obnově.
Laskavost, soucit a vědomé rozhodnutí žít jako křesťan – to jsou skutky pokání, které mění nitro.
Matka Angelika zároveň upozorňovala, že svět prochází duchovní krizí, a proto je dnes více než kdy jindy nutné zakořenit ve víře.
Jedním z nejlepších postních předsevzetí je podle ní:
- pravidelná svátost smíření,
- častější účast na eucharistii,
- návrat k modlitbě růžence,
- vědomé užívání svátostin, například svěcené vody.
„Problém není náš žaludek, ale naše duše,“ říkávala s nadsázkou. Pro mnohé je modlitba sama o sobě pokáním – stejně jako opuštění hříšného způsobu života nebo veřejná obrana víry.
Nejde o to vydržet 40 dní bez čokolády nebo kávy. Jde o to, aby se naše srdce stalo svobodnějším, pokornějším a otevřenějším Bohu. Postní doba je časem, kdy si znovu připomínáme, že jsme prach, ale prach povolaný ke vzkříšení.
Zdroj: Aciprensa