„Postní a velikonoční období v minulosti“: Výstava skládacích oltářů ve Staré Vodě

Výstava představující dnes již povětšinou neužívané skládací oltáře Božího hrobu bude zahájena 10. března 2026 v 18.00 hod. v kostele sv. Jakuba Většího a sv. Anny ve Staré Vodě u Libavé. Koná se s podporou Římskokatolické farnosti Město Libavá a obce Město Libavá. Zahájí ji arcibiskup Josef Nuzík, který nad výstavou převzal patronát. Hlavním pořadatelem je spolek Poutní místo Stará Voda u Libavé z. s.

Velikonoce jsou největším křesťanským svátkem roku a církev se na Zmrtvýchvstání Krista připravuje po celou postní dobu. Řada artefaktů, které doprovázely tzv. lidovou zbožnost, během let zanikla. Ty, které se dochovaly, se přestaly používat po druhém vatikánském koncilu. V posledních letech se na různých místech naší vlasti nacházejí a restaurují oltáře Božích hrobů, které se znovu těší velké oblibě všech návštěvníků kostelů.

Hlavními exponáty výstavy ve Staré Vodě jsou dva rozměrné skládací oltáře Božího hrobu, které doplňují panely jiných mozaikových oltářů, mající odlišnou ornamentiku. Výstavu doplňuje miniatura Božího hrobu, pocházející z kostela sv. Isidora v Horní Loděnici, určená pravděpodobně k soukromé devoci.

Olomoucký unikát z dílny rodiny Zbitků

Většina exponátů je dílem olomoucké firmy Zbitek, synové. Ta svými skládacími oltáři Božího hrobu, vyzdobenými mozaikami ze zabroušených barevných skleněných kamenů, okouzlila i dnešní populaci. Objevení těchto oltářů bývá prezentováno ve sdělovacích prostředcích. Připomeňme, že užití barevných skleněných kamenů na výzdobu oltáře Božího hrobu bylo jejich vynálezem. Je vyloučeno, že by si skleněné prvky objednávali z Čech či odjinud, měli svou vlastní pec, sklo si sami tavili a brousili. Skla vkládali do perforovaných otvorů v lepence (papírmašé), kde je přichycovali provázky či drátky. Za panely byly umístěny lojové, později petrolejové lampy, které svým mihotavým světlem skleněnou mozaiku prosvěcovaly. V tomto spočívalo hlavní kouzlo Zbitkových oltářů. Dnes se používá elektrické osvětlení.

Stavba skládacího oltáře byla celkem jednoduchá, jednotlivé díly se k sobě připoutávaly háčky. Bylo rovněž doporučeno, aby se zbývající prostor kolem oltáře zakryl černou látkou, což umocňovalo jeho účinek.

Firma Zbitkových nabízela svá díla v několika velikostech a v několika variantách. Ty největší měly výšku 7,6 metru a šířku 4,5 metru. Základ oltáře vždy tvoří jeskyně, do níž byla vkládána socha zemřelého Krista. Tato grota byla provedena z mačkaného kartonu a posypána barevným skelným prachem. Zadní stěnu tvořil panel se svatozáří z barevné skleněné mozaiky. Sochy Ježíše dodávali různí sochaři, řezbáři či okrašlovači, pro Zbitkovu firmu především olomoucký František Celler (1862–1923). Jeskyni kryje oltářní menza, na kterou se klade „archa úmluvy“. Na menzu se staví k sobě zavěšované panely. Může jich být různý počet, centrum ovšem vždy tvoří kříž zahalený rouškou.

Po stranách centrálního panelu bývají panely s neoklasicistními květinovými vázami, bohatší objednavatelé si mohli objednat panely s adorujícími anděly. Zobrazení rytířů, která jsou součástí ještě rozměrnějších oltářů, připomíná středověké křižáky strážící Kristův hrob v Jeruzalémě. Ještě dnes drží stráž u Božího hrobu v Dolním Němčí mladí chlapci. V Olomouci to bývali členové měšťanských ostrostřelců.

Největší varianta spočívala v dodání robustních sloupů, nesoucími kladí s nápisem. Ten byl v jazyce odpovídajícím místu, pro které byl oltář určen. K takovým patří kostel sv. Mořice v Olomouci, ke kterému rodina Zbitků příslušela farností, další dodnes vystavují v Senci a v Trnavě (Slovensko) nebo v Pettnau (Rakousko) či v Rommelsriedu (Německo). Jednu z nejjednodušších verzí používají např. v kostele sv. Vavřince v Bohdalově na Vysočině.

Zbitkovy Boží hroby byly dodávány do všech zemí rakouské monarchie. Jedná se o více než sto zjištěných oltářů. Část z nich se do dnešní doby zachovala, některé jsou zatím ve velmi poškozeném stavu, menší část z nich je opravena. Další desítky těchto oltářů podlehly zkáze.

S firmou Zbitek spolupracovali malíři a řezbáři. Dokonce i sám Eduard Zbitek (1819–1885) byl zručným malířem. Z jeho ruky pocházejí některé obličeje andělů, strážců a jejich ruce. Jiné maloval malíř portrétů Jan Nepomuk Fridrich (1817–1895).

Takovýto Boží hrob se nacházel od roku 1874 i v majetku kostela ve Staré Vodě, byl zakoupen za 370 zlatých. Stejně jako většina vybavení kostela, tak i tento oltář zanikl ještě dříve, než přišla Sovětská armáda, které se stále mylně připisuje vina na zničení interiéru starovodského kostela.

Bavorská preciznost a mechanické efekty z Jívové

Druhým hlavním exponátem starovodské výstavy je rozměrný, a bohužel ne v celku dochovaný, oltář Božího hrobu a Vítězného Krista, pocházející z poutního kostela sv. Bartoloměje v Jívové. K Velikonocím roku 1891 si jívovští věřící obstarali skutečně velkolepé a unikátní dílo. Dodal ho Atelier pro církevní umělecké práce bratří Kraftů z Freisingu v Bavorsku, který provozovali bratři August a Carl, oba školení malíři.

Jedním z panelů jívovského oltáře se zakrývala grota s Kristovým tělem, ostatní panely, kterými jsou originální malby temperou upevněné na blindrámech, byly vyskládány s pomocí opěr na menzu oltáře. Další pak na tabernákl a nejhořejší zakrývaly nejvyšší část nástavce. Nedochovaný mechanismus umožňoval vyzvednout postavu zmrtvýchvstalého Spasitele, namalovanou na samostatném panelu. Ve stejný okamžik byla zavřena jeskyně se sochou Kristova mrtvého těla.

Firma bratří Kraftů dbala o to, aby jejich práce byly dělány na míru a zároveň aby byly vždy originálními malbami. Mezi dochovanými oltáři na území Bavorska nenajdeme žádný, který by se opakoval. Jívovský oltář v sobě shrnuje dva prvky, které se u ostatních oltářů vyskytují jen ve třech případech, tj. vytahovací malbu Zmrtvýchvstalého Krista a použití skleněných kamenů pro kříž a plameny svíček. Jívovský oltář patří k těm výpravnějším, větším a dokonale propracovaným dílům freisingského ústavu. V každém případě plným právem představuje kvalitní umělecko-řemeslnou produkci posledních let 19. století v Evropě.

Tato výstava, soustřeďující unikátní kusy, bude otevřena každou sobotu (10–18 hodin) a neděli (11–18 hodin) až do 30. června 2026. Těšíme se na shledanou ve Staré Vodě u Libavé.

Jana Krejčová a spolek Poutní místo Stará Voda u Libavé, www.poutnimisto-staravoda.cz