Postní almužna vede k odříkání a učí vidět potřebné

Sestry a bratři,

opět společně vstupujeme do postní doby. K čemu nám má sloužit? Především k tomu, abychom si více uvědomili duchovní podstatu vlastní existence na tomto světě a také k tomu, abychom se zamysleli nad hodnotami, na kterých skutečně záleží. Půst není o hladovění, sebezápor není o sebetrýznění, v modlitbě nemáme zažívat strach a smutek. Ale je správné zamyslet se nad tím, jak se máme dobře a jestli mají stejné možnosti lidé kolem nás. A to je také nosná myšlenka Postní almužny – odepřít si něco příjemného, co nutně k životu nepotřebujeme nebo nějaké peníze ušetřit jen tím, že budeme odpovědní a střídmí.

Je to věc vaší volby. Možností je mnoho. Vedle nich bych tip pro vás na tuto postní dobu přece jen měl. Jednou z oblastí, kde se v celé společnosti nejvíce plýtvá, jsou potraviny. Bez jídla se neobejdeme, ale…?

Odhadem se až třetina všeho vyprodukovaného jídla na světě vyhodí nebo znehodnotí. Pokud by byly tyto potraviny zachráněny, nasytily by se jimi asi tři miliardy lidí. V Evropě připadá na jednoho člověka 96 až 115 kg vyhozeného jídla za rok. Více než polovinu vyhodí domácnosti, 30 % se vyhodí při výrobě a zpracování, 12 % ve stravování a 5 % vyplýtvají velkoobchody a maloobchody.

Co kdybychom na letošní výzvu k postu a k postní almužně odpověděli tím, že budeme mít lepší přehled o tom, co všechno máme v ledničce, více zvažovat, co nakoupíme, rozlišovat sdělení „minimální trvanlivost a spotřebujte do…“ a odhadem ušetřené peníze dali do pokladničky?

Je jistě mnoho lidí, kteří potřebují pomoc. Kdo to je v mém okolí? Pokuste se, prosím, vhodnou formou sdělit knězi či místní Charitě, pokud ve vašem okolí je někdo v nouzi. Pomoci v těžké životní situaci může i Postní almužna. Nabídněte, prosím, postní kasičky i těm, kteří nyní kvůli pandemii do kostela nemohou chodit.

Mons. Bohumír Vitásek, prezident ACHO