Procesí na Aventin: papež Lev XIV. poprvé zahájí postní dobu starobylou římskou tradicí

Krátká cesta mezi dvěma bazilikami na římském Aventinu každoročně otevírá dobu postní. Letos ji poprvé povede papež Lev XIV.

Na Popeleční středu se desítky věřících shromažďují u kostela sv. Anselma, který se tyčí na jednom ze sedmi římských pahorků. Odtud se vydává kající procesí k nedaleké bazilice Santa Sabina, vzdálené přibližně 200 metrů. Samotná cesta trvá jen několik minut, ale její význam je hluboce symbolický: liturgicky označuje začátek postní doby a připomíná silnou mnišskou přítomnost na Aventinu – benediktiny u sv. Anselma a dominikány u sv. Sabiny.

„Kající charakter postu nám umožňuje hlouběji vstoupit do duchovního rozměru těchto staletých stacionárních liturgií. Půst je spojen s tématy křtu a obrácení: jde o nové nasměrování života ke Kristu, o to, aby jeho život přinášel plody v tom našem a abychom se jej snažili napodobovat,“ vysvětluje P. Stefan Geiger z Papežského liturgického institutu.

Podél této krátké cesty mají výsadní místo také mučedníci. Právě oni podle Geigera představují konkrétní vzory života zcela odevzdaného Kristu. Raná církev nestavěla primárně na teoretickém vyučování, ale na svědectví života – na příkladu těch, kteří byli ochotni dát za Krista vše.

Cílový chrám procesí, Santa Sabina, patří mezi tzv. „stacionární kostely“. Jde o specifickou římskou tradici sahající do prvních staletí křesťanství. Po vydání milánského ediktu roku 313, kdy císař Konstantin zaručil křesťanům svobodu vyznání, začaly v Římě rychle vznikat nové křesťanské obce. Nedělní bohoslužby se slavily v tzv. titulech – raných farních kostelech.

Rostoucí počet věřících však přinášel i nové pastorační výzvy: jak zachovat viditelnou jednotu místní církve, jejímž ideálem bylo společenství shromážděné kolem svého biskupa? Odpovědí se ve 4. století staly stacionární liturgie. Římský biskup – papež – se pravidelně „zastavoval“ (statio) v určitém titulárním kostele a předsedal zde mši svaté, čímž vyjadřoval jednotu církve.

O století později se k této praxi připojil další, výrazně římský prvek: kající procesí. Shromáždění začínalo v tzv. „collecta“ kostele zpěvem kajících antifon a Litanie ke všem svatým. Průvod vrcholil trojím zvoláním „Kyrie eleison“ a tichou modlitbou před oltářem, během níž se duchovní klaněli či padali na zem – gesto, které známe například z liturgie Velkého pátku.

V raném středověku získaly stacionární liturgie ještě slavnostnější podobu. Papež vyjížděl z Lateránu – tehdejšího papežského sídla – a byl slavnostně přijat ve stacionárním kostele. Teprve poté začínala samotná bohoslužba.

Postupem času však tradice slábla. Během období, kdy papežové sídlili v Avignonu (1309–1377), v Římě prakticky zanikla. Další přerušení přišlo po roce 1870, kdy byla po dobytí Říma a začlenění do Italského království procesí oficiálně zakázána.

K obnovení tradice došlo až po uzavření Lateránských dohod v roce 1929, které upravily vztahy mezi Svatým stolcem a Itálií. Významnou roli sehrála Papežská akademie Cultorum Martyrum, jež usiluje o uchovávání památky prvních svědků víry.

Dnes papež obvykle předsedá dvěma stacionárním liturgiím: na Popeleční středu u sv. Sabiny a na Zelený čtvrtek v lateránské bazilice. Před liturgickou reformou Římský misál uváděl přibližně 89 stacionárních bohoslužeb ve 42 kostelech.

Pro komunitu benediktinů u sv. Anselma má letošní událost zvláštní význam. Půjde již o druhou návštěvu papeže Lva XIV. v tomto klášteře během jeho prvního roku pontifikátu – poprvé zde byl 11. listopadu 2025 při slavnosti posvěcení kostela.

Zdroj: CNA