„Rád bych se alespoň trochu podobal sv. Janu Maria Vianneyovi, faráři arskému,“ říká budoucí novokněz brněnské diecéze Viktor Pařízek.

V sobotu 21. června v 9.30 přijme v brněnské katedrále kněžské svěcení Mgr. Viktor Pařízek, který v současnosti působí jako pastorační asistent ve farnosti Žarošice. Na jáhna byl vysvěcen v prosinci loňského roku. Jaká byla jeho cesta ke kněžství, má nějaký kněžský osobní vzor a na co se ve své službě nejvíce těší?

Viktor Pařízek se narodil v roce 1979 a vyrůstal ve farnosti Brno-Řečkovice. Studoval na Biskupském gymnáziu, ministroval u brněnských minoritů, absolvoval Teologický konvikt v Litoměřicích a následně navštěvoval kněžský seminář v Olomouci. Několik let pak pracoval v administrativě a dělnických profesích. 

Vzpomenete si na první moment, chvíli, kdy jste si uvědomil, že chcete být knězem?

To už přímo ne, bylo to někdy kolem mého jedenáctého roku věku, a to už je pár let… během dospívání jsem se ale setkal s výraznými kněžskými osobnostmi, které mi svým příkladem pomáhaly upevňovat rozvíjející se povolání ke kněžství. Rozhodl jsme se tedy pod jejich vedením nastoupit na stejnou cestu.

Když se teď, krátce před svým svěcením ohlédnete za dobou formace a příprav, ale i za dobou strávenou v civilním zaměstnání, co Vám toto období dalo? V jakém směru se Vám třeba rozšířily obzory, co pro Vás bylo přínosné a důležité?

To, že jsem více let žil a pracoval v profánním prostředí, mi pomohlo upřesnit si, jak se lidé (a to jak věřící, tak nevěřící) dívají na církev, jak hodnotí její prospěšnost (smysl) jejího působení pro ně samotné a pro současnou společnost. Co od ní očekávají, a co jim na ní případně vadí. Byl jsem v podstatě jedním z nich a proto bych řekl, že byli ve svých názorech upřímnější.

Na co se ve své kněžské službě nejvíce těšíte? A je něco, z čeho třeba pociťujete obavy?

Služba Kristova kněžství má pro mne dvojí nejpodstatnější poslání: Zaprvé: kněz jako druhý Kristus má Božímu lidu zprostředkovávat možnost čerpat ze svátostí, zejména eucharistie, smíření a pomazání nemocných. Zadruhé: kněz má sloužit Božímu lidu na jeho cestě k věčnému životu světlem Pravdy, tedy Božím slovem, jak je Církvi předal náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus. Tak na možnost zprostředkování tohoto se asi tak nejvíce těším a zároveň se obávám toho, jak najít s Boží pomocí nejvhodnější způsob lidem sdělit, že toto kněžské působení je v jejich životě opravdu důležité.

V čem spočívá role pastoračního asistenta, kterou jste doteď vykonával?

Jako pastorační asistent a později jáhen jsem ve farnostech např. pomáhal s administrativou, psal matriky, dopisoval jsem kroniku, podávám svaté přijímání, chystal jsem si i nějaká kázání, navštěvoval nemocné, setkával se s farníky, byl jsem na násleších a učil náboženství, chodil jsem na přípravy na první svaté přijímání. Setkal jsem se i s biřmovanci a byl jsem i na některých jejich pohovorech. Tohle byla pro mě velice zajímavá zkušenost. Ptal jsem se jich na různé věci a jejich odpovědi pro mě byly velmi zajímavé. Jednoduše jsem se učil plnit povinnosti, které mě budou, dá-li Bůh, jako kněze čekat. Je to pro mě všechno i inspirací. Snažil jsem se být pánům farářům trochu užitečný.

Působil jste v této roli ve farnostech Žarošice a Dolní Bojanovice - co si z těchto dvou farností odnášíte do života?

V Dolních Bojanovicích jsem poznal, že věci nebo situace, kterým jsem dřív nerozuměl, dneska vidím smysluplně. Viděl jsem tam nové metody, které oživují farníkům jejich vnímání Boha. Je to pro mě velice pozitivní zkušenost. Abych byl upřímný, i když osobně ze dřívějších negativních zkušeností nemám úplně pozitivní vztah k některým vnějším projevům vztahu s Bohem, tam jsem to viděl všechno jako upřímné a z jiného úhlu – jako něco, co přináší lidem duchovní užitek. A přiznávám, že i vedení otce Petra mi velmi vyhovovalo. V Žarošicích jsem pod vedením otce Pavla, se kterým jsme byli kdysi v semináři, zase poznal život ve farnosti s bohatou mariánskou poutní tradicí, ze které dodnes mnozí poutníci i farníci žijí a jsou s ní pevně spojení.

Představujete si někdy svou budoucí farnost? Jak byste si přál, aby Vás přijala, a co byste v ní rád budoval a rozvíjel?

Pokud je to možné, tak bych si přál, aby mne budoucí farníci přijali, jak jsem se o tom zmiňoval výše, jako toho, koho jim tam náš Pán prostřednictvím pana biskupa posílá proto, aby jim zprostředkovával možnost čerpat z pramenů spásy a provázel je na jejich cestě k věčnému životu světlem Pravdy, tedy Božím slovem.

Jakým farářem/knězem byste rád byl? Máte nějaký osobní vzor?

Budu velmi neskromný, když farářem/knězem, tak alespoň trochu podobným, jako byl sv. Jan Maria Vianney, farář arský. No a z těch současných žijících bych si osobně za jistý vzor dovolil považovat v jeho kněžském i lidském nasazení pro Krista a jeho lid P. Petra Karase z Bojanovic.  

Viktor Pařízek přijme kněžské svěcení z rukou biskupa Pavla Konzbula v sobotu 21. června v katedrále sv. Petra a Pavla v 9.30, primiční mši svatou bude sloužit o týden později, 29. června v 9.30 v kostele v Dolních Bojanovicích.

Vojtěch Pospíšil, Člověk a víra