Rovensko pod Troskami se připojilo k Roku smíření

V Rovensku pod Troskami se na Mezinárodní den žen shromáždili lidé nikoliv kvůli oslavě žen, ale kvůli smutné připomínce poválečných dějin v regionu. Na tu zde upomíná Smírčí kříž u školy a hřiště. Je to nenápadný pomník na místě hromadného hrobu německých vojáků i civilistů.

Fotogalerie

15

Toto místo se stalo další, tedy březnovou, zastávkou putování litoměřické diecéze na cestě Rokem smíření, který připomíná poválečné násilí na německém obyvatelstvu. Na místo doprovodili administrátora litoměřické diecéze Stanislava Přibyla zástupce německé ambasády Martin Schmidt, duchovní křesťanských církví z města i okolí, starostka Jiřina Bláhová a obyvatelé města a okolí.

Hromadný hrob

Na místním fotbalovém hřišti vznikl na jaře 1945 zajatecký tábor pro německé uprchlíky i odzbrojené německé vojáky. Celkem se jednalo o zhruba tři tisíce osob, což byl tehdy takřka dvojnásobek obyvatel Rovenska.

„Do města přivezli 10. května vojáci Rudé armády příslušníky jednotek SS, které po urychleném ,soudu‘ stříleli v prostoru za školou,“ popsal archivář litoměřického biskupství Martin Barus. Jeden z německých vojáků se pokusil o útěk, při němž zastřelil svého pronásledovatele. „Tato smrt vyústila v masakr, při němž byli postupně zastřeleni všichni příslušníci jednotek SS a také velké množství německých civilistů, kteří byli shromážděni u školy,“ připomněl krvavou historii. Na poli za školou pak bylo pohřbeno až 365 mrtvých. Před pěti lety pak byl na tomto místě odhalen smírčí kříž.

V promluvě při mši svaté, která na modlitbu navázala, biskup připomněl péči o vztahy, o jejich usmíření. Zdůraznil, že jedna z nejdůležitějších věcí, které lidé v životě potřebují - a na které ztrácejí citlivost - je uspořádanost vztahů, o nichž „hovoříme, přemýšlíme a modlíme se v tomto roce smíření“.

„Nestačí tuto historii zasypat hlínou nebo zamést pod koberec a počkat, až se na to zapomene. Je to příklad toho, co se dělo na mnoha místech v naší zemi a co se děje na mnoha místech na celém světě,“ uvedl Stanislav Přibyl. Upozornil na válečné běsnění a zločiny na řadě míst světa, zvláště na Ukrajině. Zdůraznil, že je nutné opečovat neusmířené viny – a to nejen kvůli minulosti, ale také jako prevenci před tím, co „by se mohlo stát“. Znovu a třeba i v kraji, kterému se říká Český ráj.

Zrození síly

Zástupce německé ambasády, diplomat Martin Schmidt, se ujal slova na závěr bohoslužby. Omluvil velvyslance Petera Reusse a tlumočil jeho pozdrav. Rozhodl se oslovit shromáždění v češtině. „Učím se dnes nové slovo, kterým je smíření. Ukrývá v sobě ,mír‘. Žijeme ve světě, který potřebuje mnoho míru, a proto i smíření,“ řekl a zdůraznil, že v německé diplomacii je téma minulosti velkou výzvou. „Není to poprvé, kdy se účastním ceremonie, která připomíná druhou světovou válku. Pro mne je to dnes velmi zvláštní, protože běžně to bývá o vině a činech Němců. Zažívám zde, že ze smíření se může narodit síla. Musíme vám děkovat, že to děláte a že můžu být s vámi dnes jako zástupce velvyslanectví,“ uzavřel a sklidil dlouhý potlesk – mimo jiné za svou kuráž a úsilí hovořit česky.

Stanislav Přibyl v té souvislosti připomenul, že smíření je odvaha postavit se pravdě, vyznat vlastní podíl na zlu a dovolit Bohu, aby tam, kde byl hněv, otevřel pramen nové budoucnosti. „Kristus nepřichází, aby ty naše staré rány přikryl, ale aby je proměnil,“ vyzdvihl a doplnil: „Prosme, aby naše srdce nezůstalo tvrdé. Ať slyšíme hlas Pána Ježíše a ať se z našich ran nestává zdroj nové hořkosti, ale místo, odkud vytryskne živá voda milosti.“

Poválečná historie v Rovensku pod Troskami - Martin Barus, archivář litoměřického biskupství (*.docx)

Snímky jmn a Ján Šimkanin / Člověk a Víra