Obsah
Obsah
Portál
Přihlásit se
V pondělí 23. března schválil papež Lev XIV. promulgaci dekretů Kongregace pro svatořečení. Šesti Božím služebníkům tedy byl přiznán titul „ctihodný, ctihodná“. Je to jeden z důležitých kroků na cestě ke kanonizaci. Potenciálními světci jsou Ludovico Altieri, Edward Joseph Flanagan, Henri Caffarel, Stanisława Samulowska, Maria z Betléma od Ježíšova Srdce Romero Algarín a Giuseppe Castagnetti.
Fotogalerie
Narodil se v Římě 17. července 1805, vstoupil do služeb Svatého stolce a byl vysvěcen na kněze. Působil jako papežský diplomat, mimo jiné na pozici apoštolského nuncia ve Vídni. Stal se arcibiskupem (1836) a kardinálem (1840). Po letech práce v Římské kurii byl jmenován biskupem v Albanu u Říma (1860). Zde se věnoval péči o nemocné za epidemie cholery, která zachvátila město roku 1867. Sám se nemocí nakazil a 11. srpna téhož roku zemřel. Papežský dekret oceňuje jeho smrt jako „mučednictví z lásky k bližnímu“, jelikož Ludovico Altieri položil svůj život za oběť potřebným.
Pocházel z irského Ballymoe (tehdy součásti Britského impéria), kde se narodil 13. července 1886. V 18 letech odešel s jedním ze svých bratrů do Spojených států amerických, kde také vstoupil do semináře v New Yorku. Navzdory svému křehkému zdraví (celý život bojoval s chronickým onemocněním plic) absolvoval studia mj. v Římě a v Innsbrucku, tam byl také vysvěcen na kněze (1912). Vrátil se do USA a působil mezi svými krajany v Nebrasce. Věnoval se především potřebným – nejprve postiženým tornádem, pak lidem bez domova či bez zaměstnání, a především chlapcům vyrůstajícím na ulici. Pro ně zřizoval instituty zvané Boys Home (Domov pro chlapce), resp. Boys Town (Město chlapců). Tato iniciativa se po druhé světové válce rozšířila i do Japonska, Koreje a na evropský kontinent. Právě při organizaci dalšího díla pro válečné sirotky zemřel v Berlíně na srdeční zástavu 15. května 1948. V současnosti dílo Boys Town poskytuje přímou i nepřímou péči přibližně 1,4 milionu lidí.
Pocházel z francouzského Lyonu, kde se narodil 30. července 1903, na kněze byl vysvěcen v Paříži (1930). Angažoval se v dílech Jeunesse Ouevrière Chrétienne (Křesťanská dělnická mládež) a Katolická akce, působil jako žurnalista, později však opustil dosavadní činnost, aby se mohl naplno věnovat osobnímu doprovázení, a to především mladých párů. Z této činnosti se zrodilo hnutí Équipes Notre-Dame. To se v dalších desetiletích rozšířilo po celém světě, od r. 2014 působí i v ČR. Krom toho se také věnoval ovdovělým ženám, pro něž založil Fraternitu Notre Dame de la Résurrection (1977). zemřel v Beauvais 18. září 1996.
Pocházela z polské zemědělské rodiny z regionu Varmie, tehdejšího Východního Pruska. Zde se narodila ve vsi Woryty 30. ledna 1865 a byla pokřtěna jako Barbara. Vstoupila do kongregace Milosrdných sester svatého Vincence de Paul, přijala řeholní jméno Stanislava, řeholní sliby složila 2. února 1889 v Paříži. Zde působila do roku 1895, poté byla poslána do středoamerické Guatemaly. Sloužila nemocným v nemocnicích, věnovala se katechetické činnosti, zastávala úřad novicmistrové, organizovala humanitární pomoc pro postižené zemětřesením. V guatemalském hlavním městě zemřela 8. prosince 1950 a byla zde pohřbena.
Narodila se jako Maria Dolores Romero Algarín ve španělské Seville 6. října 1916. Jako mladé děvče ztratila oba rodiče, navštěvovala školu vedenou kongregací Služebnic Božského Srdce a v 21 letech do této řeholní rodiny sama vstoupila. Přijala řeholní jméno Maria z Betléma od Ježíšova Srdce, působila nejprve na řádové škole ve španělské Araceně. Roku 1953 byla vyslána založit novou misii v Dianópoli v centrální Brazílii. Zde pečovala o chudé a nemocné v tomto městě i okolních vesnicích. Od roku 1962 působila v Rio de Janeiro, roku 1968 se vrátila do rodného Španělska. Působila jako představená v Madridu a v rodné Seville, zde také prošla zkušeností „temné noci“. Navzdory tomu se nadále věnovala všem úkolům, které jí byly svěřeny, v duchu ochotné služby. Zemřela 12. listopadu 1977.
Pocházel z obce Prignano sulla Secchia v italské provincii Emilia Romagna, kde se narodil 15. března 1909. Stal se duchovním synem sv. Pia z Pietrelciny, s nímž se osobně setkal jako dvacetiletý. Se svým bratrem pracoval v rodinné výrobně sýrů, 11. února 1939 se oženil s Giovanninou Seghedoniovou. Měli spolu dvanáct dětí, o něž se vzhledem k závažnému manželčinu onemocnění musel postarat sám. Po skončení druhé světové války se stal v rodné obci starostou, intenzivně se věnoval obnově svého domova po válečných letech, za což byl oceněn státním vyznamenáním. Po dovršení služebního období pokorně snášel už coby řadový občan řadu ponižujících útoků. Zemřel 22. června 1965 se slovy odpuštění a prosbou za ty, kdo proti němu brojili.
Vatican News
Tisk
