Slavnost apoštolů Petra a Pavla

Již odnepaměti slaví církev v Římě i na celém světě společný svátek svatých Petra i Pavla, a to 29. června. Jejich společná oslava patří nejen k nejstarším, ale i nejvýznamnějším svátkům křesťanského kalendáře – tak jako Petr a Pavel patří k nejvýznamnějším postavám první křesťanské generace i celých dějin křesťanství.

Petr pocházel z Galileje, původní profesí byl rybář spolu se svým bratrem Ondřejem, než ho Kristus povolal, aby se stal „rybářem lidí“ (Lk 5,10). Rodným jménem se jmenoval Šimon, Ježíš mu dal nové aramejské jméno Kéfas, tj. „Skála“ (Jan 1,42), což přešlo do řečtiny jako Petros – Petr. Byl ženatý, Ježíš uzdravil jeho tchyni (Mk 1,30n.). Patřil mezi dvanáct Ježíšových nejbližších učedníků, tedy apoštolů; v jejich seznamech je vždy uváděn na prvním místě.

U Caesareje Filipovy vyznal Šimon-Petr, že Ježíš je „Mesiáš, Syn živého Boha“. Na oplátku mu Ježíš předal „klíče nebeského království“ a slíbil, že na něm coby na skále zbuduje svou církev. (Mt 16,13–19) Při Poslední večeři mu pak Kristus svěřil úkol „utvrzovat bratry ve víře“ (Lk 22,32).

Navzdory přísahám Petr třikrát zapřel Krista; snad právě proto si od něj Zmrtvýchvstalý vyžádal trojí vyznání lásky spojené s pověřením „pást Pánovy ovce“ (Jan 21,15–17). Po Kristově nanebevstoupení řídil volbu nového apoštola na Jidášovo místo (Sk 1,15nn.) a v den Letnic vystoupil jménem ostatních apoštolů a hlásal veřejně Krista (Sk 2,14nn.).

Po krátkém působení v Antiochii odešel podle tradice Petr do Říma a stal se zde prvním biskupem. Jeho nástupci jsou papežové coby římští biskupové. Traduje se také, že podle jeho katechezí a kázání sepsal Marek své evangelium. Zemřel mučednickou smrtí za Neronova pronásledování pravděpodobně r. 67. Pohřben byl nedaleko místa svého ukřižování v Neronově cirku; na místě jeho hrobu stojí vatikánská svatopetrská bazilika.

Pavel se narodil v maloasijském Tarsu (Sk 21,39) v dobře situované rodině – odmalička byl držitelem římského občanství (Sk 22,28). Pocházel z kmene Benjamín, vyznával víru Izraele podle farizejské tradice, získal rabínské vzdělání u největšího učence své domy, Gamaliela I. (Sk 22,3). Užíval dvě jména – hebrejské Saul (počeštělé Šavel) a latinské Paulus – Pavel. Během Ježíšova veřejného působení se s ním pravděpodobně nesetkal.

Jako mladý farizeus hlídal pláště těch, kdo kamenovali Štěpána (Sk 8,2), s čímž plně souhlasil. Vypravil se do Damašku zatýkat Kristovy stoupence, na cestě se však setkal se Zmrtvýchvstalým, což kompletně změnilo jeho život. (Sk 9) Přijal křest a sám začal hlásat Krista, zpočátku s nepříliš značným úspěchem, proto odešel na tři roky do samoty „v Arábii“ (Gal 1,17). Setkal se s apoštoly, konkrétně s Petrem, Janem a Jakubem Mladším (Gal 2,9). Základnou jeho působení se stala Antiochie, kosmopolitní město, třetí nejdůležitější centrum Římské říše.

Pavel se stal nejvýznamnějším hlasatelem křesťanství a vzorem misionářského působení. Při svých třech cestách kázal o Kristu v Malé Asii, na Balkáně i na středomořských ostrovech, kde také zakládal místní církve. Měl rozhodující podíl na tom, že se církev otevřela i „pohanům“, tj. křesťanům mimo Vyvolený národ, kteří neměli být nadále vázáni mojžíšským zákonem. Stal se také nejplodnějším novozákonním autorem; připisuje se mu 13 z 21 apoštolských listů. Jeho život a působení je obsahem větší části Skutků apoštolů (kap. 13–28).

Po svém zatčení využil Pavel svého občanského práva, odvolal se k císaři a byl deportován do Říma. Zde působil několik let; otázka dalších cest zůstává otevřená – plánoval cestu do Hispanie (dnešní Španělsko – srv. Řím 15,24). Podobně jako Petr zemřel mučednickou smrtí za Neronova pronásledování, coby římský občan měl nárok na „čestnou smrt“ stětí mečem. Na místě jeho mučednické smrti se dnes nachází opatství Tre Fontane, Pavlovy ostatky jsou uchovávány v bazilice sv. Pavla Za hradbami.

Velmi dobře shrnují úlohu sv. Petra a Pavla v dějinách spásy slova preface ze mše v den jejich slavnosti:
…tys je učinil sloupy církve,
aby utvrzovali její víru:
Petr stál v čele těch, kdo vyznali Krista,
a shromáždil první obec věřících ze synů Izraele;
Pavel ukázal, co znamená v Krista věřit,
a stal se učitelem národů.
Podle milosti, kterous jim dal,
oba pracovali na jednom díle
a přijali korunu spravedlnosti,
připravenou od tebe všem,
kdo milují našeho Pána, Ježíše Krista.