Lupa
Obsah Obsah
Portál
Reklama

Společná židovsko-křesťanská modlitba v Liberci

Zdroj: Biskupství litoměřické Biskupství litoměřické
Rubrika: Hlavní zprávy,Domácí,Litoměřická diecéze
Datum publikace19. 11. 2026, 16.22
TiskTisk

V zaplněném atriu Krajské vědecké knihovny v Liberci se ve středu 18. listopadu uskutečnila společná židovsko-křesťanská modlitba v Rámci roku smíření v litoměřické diecézi. Věřící obou náboženství na ni pozvali apoštolský administrátor Stanislav Přibyl a rabín liberecké židovské komunity David Maxa. Společně si připomínali a Bohu svěřovali válečné i poválečné násilí v regionu.

image:Image 95/source/orig/94914_78184_0_2026_11_18_lbc_zidovsko_krestanska_modlitba_dsc04589.jpg

„Toto je mimořádná událost a já jsem velmi ráda, že můžeme být její součástí,“ přivítala přítomné za hostitele ředitelka Krajské vědecké knihovny v Liberci Dana Petrýdesová. Připomněla, že moderní budova knihovny, dokončená v roce 2000, je známá jako Stavba smíření. Vznikla na místě původní liberecké synagogy, kterou nacisté vypálili během Křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938. Na stejném pozemku dnes stojí společný komplex knihovny a nové synagogy.

Foyer knihovny zaplnila pestrá společnost: obyvatelé Liberce i návštěvníci ze vzdálenějších míst a věřící obou náboženství. Dorazili zástupci spolků z obou stran česko-německé hranice, někdejší tajemník Federace židovských obcí v ČR Tomáš Kraus, reprezentanti veřejného života a duchovní z Liberce i okolí. Do severočeského krajského města přijeli i katoličtí křesťané ze sousední diecéze Dresden-Meissen v čele s tamním diecézním administrátorem P. Andreasen Kutschkem.

Historie Liberce

Těsně před zahájením bohoslužby zazněl historický medailon doc. Jaroslava Šebka z Historického ústavu České akademie věd, který představil předválečné, válečné i poválečné události v tomto severočeském městě. Zvláště pak genocidu zdejší židovské komunity. „V nacistických vyhlazovacích táborech zahynulo více než 700 libereckých Židů. Domů se jich vrátily po roce 1945 jen asi tři desítky,“ popsal. Zároveň připomněl, že po porážce nacismu bylo nuceně vysídleno na třicet tisíc obyvatel města a okolí, kteří byli německé národnosti.

Rabín David Maxa pak také představil jednoho z členů liberecké židovské komunity, Pavla Jelínka, posledního z přeživších pamětníků holokaustu v Liberci.

Příběh rabína a starosty

„Hle, jak dobré a jak krásné je, když bratři přebývají pospolu,“ zahájil slovy žalmisty vstupní modlitby arcibiskup Stanislav Přibyl. Poté zazněla biblická čtení ze Starého i z Nového zákona.

Svou promluvu uvedl rabín Maxa slovy proroka Izajáše: „Šalom, šalom lerachok ulekarov! Mír a zdar dalekému i blízkému!“ Tato výzva podle něj vybízí k překonávání hranic mezi lidmi různého původu, víry či životních zkušeností.

Rabín připomněl životní příběh posledního předválečného libereckého rabína Emila Hoffmanna a tehdejšího starosty Karla Kostky. Oba muži byli podle něj přátelé spojení odvahou postavit se nenávisti a hájit demokratické hodnoty v době sílícího nacismu. Upomenul také na jejich tragické osudy: museli Liberec opustit a poznali tvrdě ničivé důsledky politického a národnostního fanatismu.

Významnou část své řeči věnoval David Maxa samotnému tématu smíření. Zdůraznil, že v židovské tradici není smíření totožné s odpuštěním a že nikdo nemůže odpouštět jménem obětí, které již nemohou promluvit. „Naše tradice nás učí, že nemůžeme odpouštět křivdy, které nebyly spáchány na nás. Nemůžeme udělit odpuštění jménem těch, kteří již nemohou promluvit. Jménem zavražděných dětí, jejich rodičů a prarodičů. Jménem těch, kteří byli vyhnáni ze svých domovů, poníženi a zavražděni jen proto, že byli Židé,“ uvedl.

Ne principu kolektivní viny

Současně však odmítl princip kolektivní viny. Podle jeho slov je nutné pojmenovat historickou odpovědnost pachatelů a jejich pomocníků, ale nesoudit člověka pouze podle národa, z něhož pochází. Příběh Hoffmanna a Kostky podle něj připomíná, že i v nejtěžších dobách existovali lidé, kteří dokázali společně vzdorovat nenávisti a bránit lidskou důstojnost.

Rabín Maxa zároveň upozornil, že různé historické tragédie nelze jednoduše srovnávat. Připomněl šoa, nacistický útlak českého obyvatelstva i poválečné násilí vůči německým obyvatelům. Přesto je podle něj možné a potřebné uctít památku všech obětí. „Věřím, že skutečné smíření nespočívá v tom, aby všichni odpustili všem, ani v představě, že minulost lze jednou provždy uzavřít. Spočívá v ochotě naslouchat, poznávat pravdu, uznat bolest druhého a přijmout odpovědnost za to, aby se bezpráví neopakovalo,“ zdůraznil rabín David Maxa.

Obrana spravedlnosti a důstojnosti dnes

Závěr jeho promluvy patřil výzvě k aktivní obraně spravedlnosti a lidské důstojnosti v současnosti. V době, kdy se podle jeho slov znovu šíří antisemitismus, nacionalismus a nenávist vůči lidem označovaným za jiné, nestačí pouze připomínat minulost. Památku obětí je podle něj třeba ctít také tím, jakým způsobem žijeme dnes a jak se stavíme vůči bezpráví. Setkání v Liberci proto označil nejen za modlitbu za smíření, ale také za závazek společně hájit spravedlnost, chránit lidskou důstojnost a budovat lidštější společnost.

Pokoj je třeba trpělivě budovat

Zamyšlení arcibiskupa Stanislava Přibyla vycházelo z evangelního úryvku o blahoslavenstvích (Mt 5,1-12). Čteme v něm: „Blahoslavení tvůrci pokoje.“ „Ježíš v kázání na hoře nechválí ty, kdo mají rádi klid, ale ty, kdo pokoj tvoří. Pokoj nevzniká sám od sebe. Je třeba ho trpělivě budovat, často tam, kde jiní už rezignovali. Pokoj vzniká v srdci člověka, kde je třeba o něj v první řadě pečovat,“ připomněl Přibyl.

V témže kázání na hoře Ježíš pokračuje: „Když neseš svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, jdi se nejprve smířit se svým bratrem.“ Stanislav Přibyl dosvědčil, že pro něj jako pro křesťana to znamená, že „pokoj začíná u mě samého“. Nejprve je podle něj nutné přiznat svá vlastní selhání, situace, kdy „jsem mlčel nebo druhým ublížil“. Apoštolský administrátor litoměřické diecéze zdůraznil, že tvořit pokoj je pro něj každodenní práce. „Mluvit tak, abych nezraňoval, všimnout si s pozorností souseda, mít odvahu ozvat se, když je někdo ponižován. V této snaze nejsem sám, protože věřím, že pokoj je Boží dar. Ježíš v kázání říká, že ti, kdo pokoj vytváří, budou nazváni Božími dětmi. Kéž se ke mně jednou Hospodin takto přizná,“ uzavřel.

Na biblická čtení a promluvy navázala společná a rozšířená Modlitba smíření pronášená v češtině i němčině.

Pozor na ztrátu historické paměti

Na závěr požádal arcibiskup Přibyl o slovo také atašé německé ambasády, podplukovníka Rüdigera Heinricha. Ten se prvně zaměřil na skutečnost, že po celá staletí žili v regionu lidé různých tradic, náboženství, národů a kultur společně. „Nacionálně-socialistické násilí, pronásledování a vraždy židovského obyvatelstva , viny mnohých Němců a poválečný odsun - to vše tu zanechalo hluboké rány. Historii nesmíme a nechceme zapomenout. Nelze relativizovat historické události, nebo zapomínat, abychom smazali vinu těch, kteří spáchali tyto zločiny. Jde o to přiznat si pravdu. Utrpení musíme neustále připomínat. Smíření totiž neznamená, že bude všechno zase v pořádku a dobré. Smíření znamená, že se člověk musí vzít minulost jako základ rozhodnutí, aby se něco takového neopakovalo. Proto chci za tuto iniciativu poděkovat arcibiskupovi i rabínovi,“ uvedl atašé.  Upozornil také na riziko historii zapomenout, protože lidé mají tendenci špatné věci vypustit z paměti. Zvláště varoval před absencí přenosu historické paměti mezi generacemi. „Proto jsem rád, že tu jsou mezi námi i mladí lidé. Jsou to právě oni, kdo ponesou tuto zodpovědnost do budoucna,“ vyzdvihl a připojil se k rabínovi s varováním, že antisemitismus a nacionalistické tendence se opět zviditelňují. Vyjádřil přání, aby shromáždění v Liberci přispělo k pochopení historické paměti, aby bylo možné pro budoucnost navzájem tvořit shodu a dlouhodobé soužití. „Naše společná budoucnost nemůže nést jen rány minulosti, ale její součástí musí být vůle k pokoji, lidskosti a vzájemnému respektu,“ uzavřel.

Modlitební setkání pak zakončilo Áronské požehnání a pohoštění, na které arcibiskup a rabín pozvali společnou výzvou Le chajim (Na život! – ekvivalent českého Na zdraví!)

Setkání se neslo v atmosféře, kterou nastolili Stanislav Přibyl s Davidem Maxou. Oba duchovní spojuje letité přátelství. Rabín například Stanislavu Přibylovi požehnal během jeho uvedení do úřadu pražského arcibiskupa. Pravidelně se scházejí také při iniciativě Červená středa, kterou připomínají nábožensky motivované násilí.  


Focusy

Biskupové Ekumenismus a mezináboženský dialog

Mohlo by vás zajímat

image:Image Jaltský a konstantinopolský deník
Jaltský a konstantinopolský deník Sergej Nikolajevič Bulgakov
Cena: 144 Kč
image:Image Bdělost
Bdělost Anthony de Mello
Cena: 286 Kč
image:Image Modrá krev
Modrá krev Alena Činčerová, Barbora Jarošová Kinská
Cena: 422 Kč
image:Image Lev XIV. -  Nečekaný nástupce
Lev XIV. - Nečekaný nástupce Christophe Henning
Cena: 197 Kč

Související články