„Neznalost Písma je neznalost Krista.“ Těmito slovy vystihl svatý Jeroným smysl svého života i celoživotního úsilí. Právě díky němu máme v latinském světě Bibli v podobě, která po staletí formovala křesťanskou kulturu i teologii – překlad zvaný Vulgata.
Jeroným, vlastním jménem Sofronius Eusebius Hieronymus, se narodil kolem roku 345 ve Stridonu na pomezí dnešní Dalmácie a Panonie (Chorvatsko). Od mládí vynikal nadáním, ale také vášnivostí a neklidnou povahou. V Římě studoval gramatiku, rétoriku a filosofii, zde přijal křest a vydal se na cesty po Evropě.
Touha po hlubším duchovním životě jej přivedla do Malé Asie a později na poušť poblíž Antiochie. Zde několik let žil v přísné askezi, učil se hebrejsky, aby mohl číst Písmo v originále, a zápasil s pokušeními, o nichž později s neobyčejnou upřímností psal.
V roce 379 byl v Antiochii vysvěcen na kněze. Poté pobýval v Konstantinopoli, kde naslouchal kázáním sv. Řehoře Naziánského a překládal řecké spisy do latiny. V roce 382 se stal sekretářem papeže Damasa v Římě a na jeho pokyn začal pracovat na revizi latinského překladu Nového zákona.
Jeroným byl známý jako „lev křesťanské polemiky“. Neváhal vstupovat do ostrých teologických diskusí a bránit pravou víru proti herezím. Současně se stal duchovním rádcem skupiny vznešených římských žen, z nichž některé jej později následovaly do Palestiny.
Po pouti do Svaté země se Jeroným roku 386 usadil v Betlémě, kde u místa Kristova narození prožil více než třicet let. Zde dokončil překlad celé Bible – Vulgaty – a sepsal řadu komentářů, historických i polemických spisů. Dochovalo se po něm i 117 dopisů, které jsou dodnes cenným duchovním odkazem.
Navzdory nemoci, pronásledování i ztrátám na sklonku života zůstal věrný svému poslání: přivádět lidi k Písmu. Zemřel kolem roku 420 v Betlémě a jeho ostatky jsou dnes uloženy v římské bazilice Santa Maria Maggiore.
V roce 1298 byl Jeroným spolu se sv. Ambrožem, Augustinem a Řehořem Velikým prohlášen za učitele církve.
Zdroj: Catholica