Sv. Klement Maria Hofbauer: patron pekařů i Varšavy a Vídně

Rodák z Tasovic u Znojma, původně vyučený pekař, se stal jednou z nejvýraznějších postav katolické obnovy ve střední Evropě na přelomu 18. a 19. století. Svatý Klement Maria Hofbauer, patron Vídně a velký apoštol Varšavy, proslul neúnavnou službou chudým, hlubokou vírou i mimořádnou schopností oslovovat lidi všech společenských vrstev.

Narodil se 26. prosince 1751 v Tasovicích jako Jan Dvořák, deváté z dvanácti dětí. Po smrti otce vyrůstal v chudých poměrech a jeho cesta ke kněžství nebyla jednoduchá. Matka jej proto dala do učení ke znojemskému pekaři. Přesto v sobě Jan nikdy neztratil touhu po duchovním povolání. Po práci navštěvoval gymnázium a později odešel do Vídně, kde pracoval jako pekařský tovaryš pod jménem Hofbauer.

Jeho život se zásadně změnil během cesty do Itálie. V Tivoli přijal poustevnický hábit a nové jméno Klement Maria, které mělo vyjadřovat jeho oddanost Panně Marii. Touha po kněžství ho následně přivedla zpět do Vídně a poté do Říma, kde vstoupil do kongregace redemptoristů. Na kněze byl vysvěcen v roce 1785.

Za své hlavní působiště si zvolil Varšavu. U kostela sv. Benona rozvinul rozsáhlou pastorační, sociální i charitativní činnost. Zakládal řeholní domy, věnoval se mladým lidem různých národností a jeho působení bylo často označováno za „nepřetržité lidové misie“. Díky jeho službě vzrostl počet svatých přijímání v kostele sv. Benona z několika tisíc na více než sto tisíc ročně.

Klement Maria byl znám také svou hlubokou úctou k modlitbě růžence. Věřil, že právě skrze ni dochází k obrácení lidských srdcí. „Pokaždé, když jsem se pomodlil růženec za některého hříšníka, dosáhl jsem jeho obrácení,“ říkával podle svědectví současníků.

Po Napoleonově zásahu proti řeholím v Polsku byl roku 1808 uvězněn a vypovězen ze země. Přesídlil proto do Vídně, kde pokračoval ve svém apoštolátu. Přestože byl sledován policií kvůli odporu vůči osvícenství a jansenismu, získal si velký respekt mezi obyčejnými lidmi, studenty, intelektuály i církevními představiteli. Působil jako duchovní rádce mnoha osobností své doby a významně ovlivnil duchovní život tehdejší Vídně.

Když 15. března 1820 zemřel, stal se jeho pohřeb velkou manifestací úcty obyvatel Vídně. Blahořečen byl papežem Lvem XIII. v roce 1888 a svatořečen papežem Piem X. roku 1909.