Sv. Řehoř Veliký – papež, který sloužil jako „služebník služebníků Božích“

Sv. Řehoř I. Veliký (kolem roku 540 – 12. března 604) patří mezi nejvýznamnější papeže církevních dějin. Narodil se v Římě do bohaté a vážené rodiny, přesto jeho život ukazuje, že evangelium lze naplno žít i uprostřed světského blahobytu. Jeho matka sv. Sylvie i sestry se rozhodly pro přísný křesťanský život a Řehoř jejich příklad následoval.

Po studiích se mu nabízela slibná kariéra – už ve třiceti letech se stal prefektem Říma. Přesto se rozhodl vzdát se světské moci a bohatství a svůj rodný dům na římském návrší Caelius proměnil v klášter sv. Ondřeje. Další kláštery založil na Sicílii a velkou část majetku rozdal chudým.

Papež Pelagius II. ho vyslal jako svého vyslance do Konstantinopole, kde získal cenné diplomatické zkušenosti. Po návratu sloužil jako papežův sekretář. Když roku 590 zemřel Pelagius II. na mor, Římané jednohlasně žádali Řehoře za papeže. On sám se tomu bránil, dokonce psal císaři, aby jeho volbu nepotvrdil. Nakonec ale přijal biskupské svěcení a 3. září 590 usedl na Petrův stolec.

Řím byl v té době sužován morem, hladem i hrozbou langobardských vpádů. Řehoř organizoval prosebná procesí a lidem pomáhal nejen duchovně, ale i materiálně – denně rozděloval jídlo chudým, zval potřebné ke svému stolu a staral se o uprchlíky a lidi v nouzi. Jeho pokora i odvaha si získaly respekt: sám sebe označoval titulem „služebník služebníků Božích“.

Díky jeho vyjednávání s langobardským králem Agilulfem došlo k příměří a později i k míru. Významnou roli sehrála také královna Teodelinda, která se dopisovala s papežem a přivedla svého manžela blíže ke katolické víře.

Řehoř zanechal mimořádné literární dílo. Je autorem „Rozprav o životech a zázracích otců italských“, čtyř knih Dialogů, četných homilií a více než 800 dopisů. Jeho spis Regula pastoralis (Pravidla pro duchovní pastýře) dodnes patří k základním textům o vedení církve.

Významně se zasloužil o liturgii – sjednotil mešní kánon, opravil antifonář a podpořil rozvoj církevního zpěvu. Tradičně je spojován se vznikem „gregoriánského chorálu“. Dodnes se uchovává také praxe tzv. gregoriánských mší – třiceti mší sloužených za duši zemřelého.

K velkým počinům jeho pontifikátu patří vyslání misie do Anglie. Skupinu čtyřiceti mnichů vedl sv. Augustin z Canterbury, který přivedl ke křtu krále Ethelberta i tisíce jeho poddaných. Řehoř tak položil základy anglické církve a stal se „apoštolem Anglie“.

Ačkoliv Řehoř trpěl vleklými nemocemi, až do své smrti 12. března 604 pevně řídil církev a učil svým slovem i příkladem. V minulosti se jeho svátek slavil v den úmrtí, dnes jej připomínáme 3. září, v den jeho biskupského svěcení.

Zdroj: Catholica