Sv. Terezie od Ježíše – učitelka modlitby

Dne 15. října si církev připomíná památku sv. Terezie od Ježíše, zvané též Terezie z Avily (1515–1582). Byla velkou mystičkou, reformátorkou karmelitánského řádu a v roce 1970 se stala první ženou, kterou papež Pavel VI. prohlásil učitelkou církve.

Terezie se narodila 28. března 1515 v Avile ve Španělsku jako třetí z deseti dětí šlechtického rodu Cepedů. Velmi brzy se naučila číst a oblíbila si životopisy světců. Se svým bratrem Rodriguem snila o mučednické koruně a napodobovala poustevnický život na zahradě. Nejvíce ji oslovil evangelijní příběh o Ježíši a samaritánce, k němuž se často vracela s prosbou: „Pane, dej mi té vody, abych nežíznila“ (Jan 4,15).

V šestnácti letech ji otec poslal do kláštera augustiniánek, ale kvůli nemoci se musela vrátit. Četba sv. Jeronýma ji pak přivedla k rozhodnutí zasvětit život Bohu. Navzdory odporu otce tajně vstoupila roku 1535 do kláštera karmelitek Vtělení v Avile.

Brzy po složení řeholních slibů Terezii postihla těžká nemoc, která ji přivedla až na pokraj smrti. Po čtyři dny byla v bezvědomí a v klášteře jí byl již připraven hrob. Z nemoci se však zázračně zotavila a své uzdravení přičítala přímluvě sv. Josefa. Nemoc se stala obdobím duchovního zrání. Dlouho však bojovala s vlažností a s rozptýleností, kterou způsoboval volnější život v klášteře. Obrat nastal roku 1557 před obrazem trpícího Krista. Tehdy se rozhodla vyloučit ze života vše, co by ji odvádělo od Boha. Od té chvíle zakoušela mimořádné milosti, mystické extáze a hluboký vnitřní pokoj.

Vidění pekla roku 1560 přimělo Terezii k ještě rozhodnějšímu životu. V Avile proto založila reformovaný klášter sv. Josefa, kde řeholnice žily v přísné klauzuře a chudobě. Setkání se sv. Janem od Kříže přineslo spolupráci na obnově karmelitánského řádu. Přes velké překážky vznikla řada nových klášterů bosých karmelitánů a karmelitek. Terezie se kromě zakládání komunit věnovala i psaní. Její hlavní spisy – Cesta k dokonalosti a Vnitřní hrad – patří k vrcholům křesťanské mystiky.

Terezie zemřela 4. října 1582 v Alba de Tormes. V té době probíhala reforma kalendáře, a tak den její smrti následoval hned 15. říjen – datum její liturgické památky. Za blahoslavenou byla prohlášena roku 1614, svatořečena roku 1622 a 29. září 1970 se stala první ženou, která získala titul učitelky církve.

Terezie vynikla jako velká učitelka modlitby. Sama ji stručně definovala: „Modlitba je úkon lásky.“ Podle ní nejde o mnoho slov, ale o mnoho milování. Vnitřní modlitbu chápala jako důvěrný rozhovor s tím, „o němž víme, že nás miluje“. V pojednáních o modlitbě zdůrazňovala potřebu dobrého svědomí a zdrojem duchovního života pro ni bylo rozvíjení důvěrného vztahu s Ježíšem, který se zakládá na vzájemné lásce, odpoutanosti od věcí světa a na pokoře, kterou považovala za nejdůležitější.

Zdroj: Catholica