Sv. Tomáš Akvinský, učitel andělský, němý vůl sicilský

Tomáš Akvinský je ctěn jako učitel církve a patron katolických škol a univerzit. 28. leden je výročním dnem přenesením jeho ostatků do Toulouse roku 1369. Křesťanský západ v něm měl a má jednoho ze svých největších myslitelů, jeho myšlení a dílo ovlivňovalo a dodávalo živnou půdu generacím vzdělanců a filosofů.

Tomáš Akvinský se narodil kolem roku 1225 v hraběcí rodině na území tehdejšího Království Sicílie. Když se ve věku devatenácti let rozhodl stát dominikánským řeholníkem, byl to pro jeho příbuzné podobný šok, jako kdyby si – řečeno dnešními slovy – našel nevěstu v uprchlickém táboře. Veškeré přesvědčovací metody (včetně domácího vězení a pokusu podstrčit mu prostitutku) vyšly naprázdno a Tomáš zůstal po celý zbytek života věrným a na první pohled docela obyčejným dominikánem. Skutečně se zdálo, že v ničem nevyniká a spíše se drží stranou, což mu za studií vyneslo přezdívku Němý vůl sicilský. Jeho učitel, sv. Albert Veliký, tehdejší světová vědecká kapacita, však poznamenal: „Až tento »Němý vůl« začne řvát, celý svět se zachvěje.“

Na pařížské univerzitě se před sv. Tomášem otevřel nový svět, se kterým byl po zbytek svého života nerozlučně spjat. Převážná většina jeho tvorby, včetně korunního díla Summa theologica (vznikla během sedmi let působení na Sorbonně coby úvod do studia filosofie a teologie), vychází z univerzitního prostředí či je věnována studentům a vědcům. A nebyl-li Tomáš přímo tvůrcem, pak rozhodně propagátorem a popularizátorem oblíbené scholastické metody disputatio de quolibet, která by mohla být dnešnímu intelektuálnímu světu vzorem.

Jistě, v řadě otázek dnes se sv. Tomášem nebudeme souhlasit; můžeme protestovat proti jeho premisám na poli přírodní filosofie a přírodních věd vůbec či etiky a morálky; nicméně bylo by neprofesionální omezovat Tomášovo dílo pouze na tyto otázky, v nichž koneckonců vycházel z té úrovně poznání, jaká mu byla v jeho době dostupná či jak mu ji zprostředkovali odborníci, jejichž závěry neměl možnosti prověřit. Přesto však otřese jednou z rozšířených pověr o středověku, dočteme-li se v Tomášově díle, že „z geometrie je zcela jasné, že Země je kulatá“ (STh I, quest. 1 art. 1 ad 2).

Hloubka Tomášova filosoficko-teologického myšlení je ovšem fascinující. Bůh pro sv. Tomáše není především Tím, který stvořil svět, Tím, který je „něco nadpřirozeného“ apod., ale Tím, který JE. Zcela správně zde slyšíme ozvěnu Božího jména „Jsem, který jsem“. Bůh jako bytí, jako základ všeho, co je – a o všem lze říci, že to je či může být, lze-li o tom vůbec něco říci – je skutečnější než cokoli, nač lze pomyslet. Bůh je – a tím je řečeno vše. Při nejzazší abstrakci a zevšeobecnění lze dojít k tomu, že něco JE; dál už se lidský rozum dostat nemůže. A zde, na této své hranici může slyšet Boží hlas: „Jsem, který jsem – a jen proto může něco být.“ Zde se také sv. Tomáš zastavuje a s pokorou sklání hlavu – neboť dál nelze poznat, jaký Bůh je, ale spíše to, jaký není. A to, jaký Bůh je, lze poznat jen z toho, co nám o sobě zjevil, což je jediná autorita na poli poznání, kterou sv. Tomáš přijímá.

Summa theologica zůstala nedokončena; pokračování sepsali Tomášovi žáci po světcově smrti. Na sv. Mikuláše roku 1273 se sv. Tomáš vrací z ranní mše a navzdory veškerému očekávání se nepouští do další vědecké práce. „Nemohu už psát,“ odpověděl překvapeným spolubratřím. „Po tom, co jsem právě viděl a zažil, by mi každé další psaní připadalo jako mlácení prázdné slámy.“ Neodmítal však žádosti ze strany církevních představených o teologickou expertízu; začátkem následujícího roku se vydal jako odborný poradce na koncil v Lyonu. Nedorazil však, zemřel cestou v cisterciáckém opatství Fossanova 7. března 1274.

zdroje:
Gilson, Étienne: Bůh a filosofie (OIKOYMENH, Praha 1994)
Pieper, Josef: Tomáš Akvinský, život a dílo (Vyšehrad, Praha 1997)
www.katolik.cz