Svatá Brigita Švédská, mystička, poutnice a patronka Evropy

23. července si připomínáme svatou Brigitu Švédskou, zakladatelku řádu Nejsvětějšího Spasitele, mystičku a jednu z patronek Evropy. Její život dokázal spojit manželství a mateřství, službu potřebným, ale i hlubokou modlitbu a odvážné úsilí o obnovu církve a pokoj mezi evropskými národy.

Brigita se narodila roku 1303 na zámku Finsta nedaleko Uppsaly do významné švédské šlechtické rodiny. Od dětství ji provázely intenzivní duchovní zkušenosti a vidění, v nichž se opakovaně setkávala s tajemstvím Kristova utrpení.

Ve čtrnácti letech se na přání svého otce provdala za šlechtice Ulfa Gudmarssona. Jejich manželství bylo naplněno společnou modlitbou, skutky milosrdenství i péčí o rodinu. Narodilo se jim osm dětí, mezi nimi také pozdější světice Kateřina Švédská.

Brigita určitou dobu působila jako dvorní dáma mladé švédské královny. Díky pobytu na královském dvoře poznala nejen prostředí evropské politiky, ale také její konflikty a rozdělení. Spolu s manželem vstoupila do třetího řádu svatého Františka a oba vykonali pouť do Santiaga de Compostela.

Od rodinného života k založení řádu

Po smrti manžela, který závěr života strávil v cisterciáckém klášteře, se Brigita uchýlila do blízkosti kláštera Alvastra. Žila zde v modlitbě a odříkání, pečovala o potřebné a stále více se věnovala svému duchovnímu poslání.

Její mystické zkušenosti ji vedly také k veřejnému vystupování. Obracela se na panovníky i církevní představitele, vyzývala je k obrácení, odpovědnosti a změně života. Francouzského a anglického krále naléhavě žádala o ukončení dlouhé války. Papeže, který tehdy sídlil v Avignonu, vyzývala k návratu do Říma.

Švédský král Magnus Eriksson jí věnoval královský dvorec ve Vadsteně, kde Brigita zamýšlela vybudovat klášter. Založila zde řád Nejsvětějšího Spasitele, jehož členové jsou známí také jako brigittini a brigittinky. Společenství se řídilo řeholí svatého Augustina a jeho spiritualita kladla důraz především na rozjímání o Kristově utrpení.

Poutnice ve stopách Krista

V roce 1349 se Brigita vydala do Říma, aby se zúčastnila Svatého roku a získala papežské potvrzení pro svůj nový řád. Ve městě poté zůstala až do konce života. Navštěvovala poutní místa, pomáhala chudým a nemocným a nadále usilovala o duchovní obnovu církve. Řeholi jejího společenství potvrdil papež Urban V. roku 1370.

Poslední velkou pouť vykonala Brigita v roce 1372 do Svaté země. Po návratu se její zdravotní stav zhoršil a 23. července 1373 v Římě zemřela. Její ostatky byly později převezeny do Vadsteny, která se stala duchovním centrem nového řádu.

Papež Bonifác IX. ji prohlásil za svatou 7. října 1391. Je patronkou poutníků a umírajících a věřící ji vzývají také za dobrou smrt. V umění bývá zobrazována s knihou a perem, poutnickou holí či svící. 1. října 1999 papež ji papež Jan Pavel II. ustanovil za spolupatronku Evropy. Ocenil zejména její hluboké porozumění tajemství Krista a církve, prorockou sílu i odvahu, s níž promlouvala k panovníkům a papežům.