Svatý Pankrác, patron prvokomunikantů

12. květen patří svatému Pankráci, mučedníkovi, který i přes svůj nízký věk zanechal hluboký otisk v křesťanské paměti. Jeho příběh je svědectvím o víře, odvaze a ochotě položit život za Krista.

Pankrác se podle tradice narodil ve Frýgii, na území dnešního Turecka. Po smrti rodičů se ho ujal strýc Dionysius, který ho později přivedl do Říma – jednak kvůli dědictví, jednak za účelem lepšího vzdělání. Ubytovali se na římském pahorku Caelius, poblíž místa, kde se scházeli první křesťané s papežem sv. Marcelinem. Zvědavost na víru, která navzdory tvrdému pronásledování formovala lidi k dobrému životu, je přivedla k rozhodnutí stát se křesťany. Sami přijali křest z rukou papeže.

Dionysius však brzy zemřel a mladý Pankrác se rozhodl svůj majetek využít k pomoci křesťanům, zejména těm trpícím. Brzy byl i on zatčen. Traduje se, že kvůli jeho nízkému věku (bylo mu zhruba čtrnáct let) byl výslechu osobně přítomen císař. Ten se snažil chlapce přesvědčit, aby se své víry vzdal. Pankrác však s rozhodností odpověděl: „Stal jsem se křesťanem z přesvědčení a zůstanu jím až do smrti.“ Za tuto statečnou odpověď byl odsouzen ke stětí mečem. Zemřel jako mučedník kolem roku 304.

Jeho odvaha udivila i pohany, kteří podle tradice říkali: „Hle, i děti opovrhují bohy.“ Jeho tělo tajně pohřbila zbožná žena jménem Oktavilla, a později nad jeho hrobem nechal papež Symmachus postavit baziliku.

K Pankrácovu hrobu se váže i legenda o křivopřísežníkovi, jemuž po falešné přísaze ochrnula pravá ruka a následně zemřel. Právě proto se sv. Pankrác stal ochráncem těch, kdo skládají přísahu – a přísahy u jeho hrobu byly považovány za zvlášť závazné. Také se zde odkládala bílá roucha novokřtěnců na Bílou sobotu jako veřejné vyznání víry.

V Itálii se sv. Pankrác stal patronem mládeže a jeho úcta se rozšířila do celé Evropy. Lidé ho však nejčastěji znají jako jednoho z tzv. „ledových mužů“, společně se sv. Servácem a sv. Bonifácem.

Na obrazech bývá sv. Pankrác zobrazován v rytířské zbroji – jako symbol rytířské statečnosti, ale i duchovní výzbroje, kterou popisuje svatý Pavel v listu Efesanům (Ef 6,13–17). Právě touto duchovní zbrojí byl vyzbrojen i Pankrác, když se s vírou postavil pohanskému císaři – a obstál.

Zdroj: Catholica