Svatá Hildegarda z Bingenu – mystička, skladatelka a učitelka církve

Svatou Hildegardu z Bingenu si připomínáme 17. září. Benediktinská řeholnice a abatyše patří k nejpozoruhodnějším ženám středověku. Psala teologická a mystická díla, skládala hudbu, věnovala se přírodě a léčitelství a svými názory oslovovala významné představitele církve i světské moci své doby. V roce 2012 ji papež Benedikt XVI. prohlásil učitelkou církve.

Hildegarda se narodila roku 1098 v Porýní do šlechtické rodiny. Už jako dítě byla svěřena do péče Jutty ze Sponheimu, benediktinky a duchovní učitelky, a později vstoupila do ženské komunity při klášteře Disibodenberg. Po Juttině smrti v roce 1136 se Hildegarda stala představenou této komunity.

Kolem roku 1150 založila vlastní klášter na Rupertsbergu nedaleko Bingenu, kam se přestěhovala se svými sestrami. V roce 1165 založila další klášter na protějším břehu Rýna. Jako abatyše se starala o duchovní život komunity, její vzdělávání i každodenní chod.

Vize, teologie i hudba

Hildegarda měla podle vlastního svědectví již od dětství mystické vize. Jejich obsah začala později zapisovat a vykládat. Povzbuzení se jí dostalo také od svatého Bernarda z Clairvaux a v roce 1147 jí papež Evžen III. dovolil její vize zapisovat a veřejně o nich promlouvat.

Její tvorba byla na svou dobu mimořádně rozsáhlá. Vedle teologických a mystických spisů se zabývala přírodou a léčitelstvím, dochovalo se kolem čtyř set jejích dopisů a skládala také duchovní hudbu. Benedikt XVI. později vyzdvihl mimořádnou šíři jejího díla, v němž se prolínají teologie, zájem o člověka, přírodu i umění.

Abatyše, která promlouvala k mocným

Hildegarda nezůstávala uzavřena pouze za zdmi kláštera. Dopisovala si s papeži, biskupy i světskými vládci a otevřeně se vyjadřovala k problémům tehdejší církve. Podnikala také kazatelské cesty a veřejně promlouvala v řadě německých měst, což bylo pro ženu ve 12. století mimořádné.

Usilovala o obnovu církevního života a zdůrazňovala, že skutečná reforma církve musí začínat obrácením člověka. Zároveň vnímala svět a přírodu jako Boží stvoření, o které je třeba pečovat a jehož zákonitosti je třeba respektovat. 

Učitelka církve

Hildegarda zemřela 17. září 1179 v klášteře na Rupertsbergu u Bingenu ve věku 81 let. Úcta k ní přetrvávala po staletí, její formální uznání však přišlo až v moderní době. Papež Benedikt XVI. v květnu 2012 rozšířil její liturgickou úctu na celou církev a 7. října téhož roku ji spolu se svatým Janem z Avily prohlásil učitelkou univerzální církve.

Papež Benedikt XVI. ji charakterizoval jako ženu mimořádné inteligence, hluboké citlivosti a uznávané duchovní autority. Za stále aktuální považoval mimo jiné její vztah k teologii, kultuře, vědě a umění, její lásku k liturgii i citlivost vůči přírodě.