Svatá Klára z Assisi: Žena, která si zvolila radikální chudobu

Pocházela z bohaté šlechtické rodiny, místo výhodného sňatku si však zvolila život v chudobě, modlitbě a následování Krista. Svatá Klára z Assisi, jejíž památku si církev připomíná 11. srpna, se pod vlivem svatého Františka vydala cestou zasvěceného života a stála u zrodu společenství, z něhož vyrostl řád klarisek.

Klára se narodila roku 1193 v Assisi do bohaté šlechtické rodiny. Její příbuzní pro ni podle tehdejších zvyklostí plánovali výhodný sňatek, ona však stále silněji toužila po životě zasvěceném Bohu. Zásadně ji ovlivnil příklad Františka z Assisi, který se zřekl majetku a rozhodl se žít v chudobě podle evangelia.

V osmnácti letech Klára tajně opustila rodný dům a večer na Květnou neděli roku 1211 přišla do Porciunkuly za Františkem a jeho bratry. František jí ostříhal vlasy a Klára přijala jednoduchý kající oděv jako znamení svého nového života. Nejprve pobývala v benediktinském klášteře, později se usadila u kostela San Damiano nedaleko Assisi.

Společenství chudých sester

Klářin příklad brzy následovaly další ženy, mezi nimi i její sestry a později matka. U San Damiana tak vzniklo společenství, z něhož se postupně vyvinul řád dnes známý jako klarisky.

Kláru a Františka spojovalo hluboké duchovní přátelství a společná touha následovat Krista v jednoduchosti a chudobě. Zatímco Františkovi bratři působili mezi lidmi, Klára a její sestry jejich poslání doprovázely především životem modlitby.

Chudoba pro Kláru nebyla pouze jedním z prvků řeholního života. Považovala ji za zásadní způsob následování Krista a usilovala o to, aby její společenství mohlo žít bez vlastního majetku a zajištěných příjmů. Od papeže Řehoře IX. získala potvrzení tzv. privilegia chudoby.

Klára také vytvořila vlastní řeholi pro své společenství. Stala se první ženou, jejíž řehole napsaná pro ženské řeholní společenství získala papežské schválení. Papež Inocenc IV. ji potvrdil v srpnu 1253, jen několik dní před Klářinou smrtí.

Modlitba a eucharistie

Významné místo v Klářině životě zaujímala eucharistie. Podle tradice se její hluboká víra projevila také ve chvíli, kdy klášter San Damiano ohrožovali útočníci. Těžce nemocná Klára se nechala přinést ke vstupu do kláštera a obrátila se v modlitbě ke Kristu. Útočníci poté ustoupili.

Benedikt XVI. v katechezi věnované svaté Kláře připomněl také její pokoru a službu druhým. Přestože byla představenou společenství, osobně pečovala o nemocné sestry a ujímala se i obyčejných každodenních prací. Její život ukazuje, jak významnou úlohu mohou mít odvážné a hluboce věřící ženy při obnově církve.

Poslední léta Klářina života poznamenala nemoc, přesto zůstávala duchovním srdcem komunity v San Damianu. Zemřela 11. srpna 1253. Pouhé dva roky poté ji papež Alexandr IV. prohlásil za svatou.

Její odkaz žije dodnes především v komunitách klarisek po celém světě, které pokračují v cestě modlitby, jednoduchosti a chudoby, již Klára před více než osmi stoletími zvolila. Inspirací se stala pro sv. Anežku Českou, s níž vedla osobní korespondenci.

Zdroj: Vatican News, Svatý stolec, doplňující zdroj: Benedikt XVI. – katecheze o svaté Kláře z Assisi