Svatá Monika, patronka manželek a matek

27. srpna si církev připomíná památku svaté Moniky, patronky manželek, vzor pro ženy a matky. Svatá Monika byla matkou sv. Augustina a její relikvie nosí ve svém pektorálním kříži i papež Lev XIV.

Monika se narodila v Tagaste v severní Africe (dnešní Tunisko) roku 331. V mládí se po dohodě s rodiči provdala za Patricia, násilnického a záletného muže. Traduje se, že na otázku, co dělala, když měl její manžel špatnou náladu, odpověděla, že její strategií bylo nenechat se jí strhnout: Pokud křičel, odpovídala mlčením; protože na boj jsou potřeba dva, a pokud bylo vhodnější nereagovat, mlčela, aniž by se přidala reagovala na provokaci.

Svatá Monika hrála ve své rodině velmi aktivní roli. Nepřestávala se modlit a přinášet oběti za obrácení svého manžela, muže plného hořkosti. A obrácení nakonec dosáhla. Augustinův otec Patrik byl krátce před svou smrtí pokřtěn a opustil tento svět jako křesťan.

Augustin, její nejstarší syn, byl mladý muž sobeckých a prudkých postojů, který vedl zhýralý život a neprojevoval o křesťanskou víru zájem. Monika trpěla, když viděla, jak se její syn odvrací od Boha, ačkoli chovala naději, že se obrátí stejně jako její manžel. Nadále se proto modlila a přinášela za svého syna duchovní oběti.

Vztah se synem procházel velmi obtížnými obdobími, kdy docházelo k napětí a nedorozuměním, která zkoušela Moničinu trpělivost a víru. Nejednou měla pocit, že její úsilí je marné, zvláště když viděla, jak se její syn chová nemorálně, jak je pohlcen rozkošemi a touží po slávě a bohatství.

Monika se prý od něj několikrát odvrátila a dokonce mu nedovolila, aby zůstal v jejím domě. V zoufalství se jednou setkala – slovy samotného Augustina – s „knězem, jistým biskupem, vzdělaným v církvi a vyškoleným v Písmech“, aby ho požádala, aby s Augustinem promluvil a přesvědčil ho o jeho omylech. Tehdy se Augustinovi od tohoto pastýře dostalo oné slavné odpovědi: „Buďte ujištěn, že není možné, aby se dítě tolika slz ztratilo“ (Vyznání III, 12, 21). Bůh jí tak dal útěchu, sílu, která jí chyběla, a moudrost, kterou potřebovala, aby lépe pochopila, že náš čas není vždy časem Božím.

Augustin se po dlouhé duchovní a intelektuální cestě, která ho uvrhla do prázdnoty, nechal o Velikonocích roku 387 pokřtít. Monika měla to štěstí, že mohla být v tomto období svému synovi po boku, protože ho následovala z Tagasty (severní Afrika) do Milána, kde Augustin přijal křesťanství za duchovního vedení svatého Ambrože (340–397). Nedlouho poté, když Monika i Augustin cestovali zpět do Tagaste, Monika onemocněla a zemřela v přístavu Ostia Antica (kousek od Říma). Bylo jí 56 let.

Její ostatky byly v 15. století přeneseny do římského kostela sv. Tryfóna, který byl později zasvěcen sv. Augustinovi. Dnešní liturgický kalendář s martyrologiem udává její památku den před svátkem syna, aby tak vyjádřil vzájemnou blízkost a zvláště to, že Monika svého velkého syna předcházela nejen v přirozeném životě, ale i v řádu milosti.