Svatá Zdislava, žena velké lásky

Svatá Zdislava z Lemberka, česká šlechtična ze 13. století, je známá svou hlubokou vírou, láskou k chudým a obětavostí vůči trpícím. Přestože byla hradní paní, žila nenápadně a s velkou duchovní hloubkou. Papež Jan Pavel II. ji svatořečil při návštěvě v Olomouci v roce 1995.

Zdislava se narodila kolem roku 1220 v Křižanově na Moravě do zámožné a zbožné rodiny Přibyslava a Sibyly. Otec byl purkrabím v Brně a správcem brněnského hradu, matka pocházela z jižní Itálie a do českých zemí přišla ve službách budoucí královny Kunhuty. Zdislava vyrůstala v prostředí, které kladlo důraz na víru, vzdělání a úctu k církvi. Se svými sourozenci, mezi nimiž byli Eufemie, Eliška, Libuše a Petr, dostala všestrannou výchovu, která ji připravila nejen na život šlechtičny, ale i na hluboký duchovní rozměr jejího budoucího poslání.

Přibližně v patnácti letech se provdala za rytíře Havla z Lemberka, významného šlechtice se zájmem o duchovní věci. Po svatbě se přestěhovala do severních Čech na hrad Lemberk. S manželem vychovali čtyři děti – Havla, Markétu, Jaroslava a Zdislava. Ačkoliv vedla společenský život a plnila povinnosti paní hradu, zůstávala vnitřně zakotvená v modlitbě, v pomoci potřebným a v hledání Boží vůle.

S manželem založila v Jablonném v Podještědí špitál a klášter s chrámem sv. Vavřince, v Turnově podporovali vznik dominikánského kláštera. Zdislava se ale nejvíce proslavila svou osobní péčí o nemocné, chudé a trpící. Lidé ji vyhledávali pro její soucit, víru a nezištnou pomoc. Zprávy o jejích skutcích mluví o uzdraveních, návratu zraku slepým i o zázračném oživení mrtvých.

V době občanských nepokojů v letech 1248–49, kdy její muž stál po boku krále Václava I., se Zdislava starala o bezpečí hradu i o uprchlíky z okolních vesnic. Přes nedostatek potravin a neustálé ohrožení neúnavně pomáhala, léčila a šířila naději. Žila jednoduše, se silným vnitřním klidem, zakořeněným v osobním vztahu ke Kristu. Její duchovní život se neomezoval jen na zbožné úkony – čerpala z modlitby a svátostí, ale podstatou její víry bylo konkrétní jednání ve prospěch druhých.

Později vstoupila se souhlasem manžela do třetího řádu svatého Dominika, jako dominikánská terciářka. Zemřela zřejmě ve věku 32 let a byla pohřbena v kostele sv. Vavřince v Jablonném. Její ostatky jsou zachovány dodnes a byly zkoumány i antropology, kteří potvrdili věk úmrtí krátce před 33. rokem.

Zdislava byla blahořečena roku 1907 papežem Piem X. a kanonizována 21. května 1995 papežem Janem Pavlem II. v Olomouci. Je patronkou rodin, nemocných a lidí v nouzi. 

Zdroj: Catholica