Svaté Perpetua a Felicita – mučednice z Kartága

Roku 203 byla v severoafrickém Kartágu během pronásledování křesťanů zatčena skupina katechumenů. Mezi nimi byly i dvě mladé ženy – Perpetua a Felicita, jejichž statečnost a věrnost víře se staly jedním z nejznámějších svědectví raného křesťanství. Památku svatých Perpetuy a Felicity si církev připomíná 7. března.

Perpetua pocházela z vážené rodiny a byla vzdělaná. Bylo jí přibližně dvaadvacet let a měla malé dítě. Ve vězení si vedla osobní zápisky, které se staly součástí starokřesťanského spisu Utrpení svatých Perpetuy a Felicity (Passio Perpetuae et Felicitatis). Tento text patří k nejstarším dochovaným křesťanským svědectvím o mučednictví a obsahuje také jedinečné osobní svědectví mladé ženy o její víře a naději.

Perpetuinu víru se snažil zlomit její otec, který ji přišel do vězení přesvědčovat, aby se křesťanství zřekla a zachránila si život. Perpetua však odmítla a zůstala věrná svému přesvědčení.

Felicita byla otrokyně a v době uvěznění byla v pokročilém stadiu těhotenství. Ve vězení porodila dceru, o kterou se později postarala jedna z křesťanských rodin.

Po krátkém uvěznění byli katechumeni odsouzeni k smrti v amfiteátru. Perpetua a Felicita byly v aréně vystaveny útoku divokého zvířete. Když útok přežily, byly nakonec usmrceny gladiátorem.

Zprávu o jejich smrti zaznamenal neznámý křesťanský autor, který doplnil Perpetuiny vlastní zápisky o další svědectví. Příběh jejich mučednictví se brzy rozšířil po celém křesťanském světě.

Jména svatých Perpetuy a Felicity se objevují také v litaniích ke všem svatým i v eucharistické modlitbě, kde jsou připomínána jako svědkyně víry, které zůstaly věrné Kristu až do smrti.