Svaté Perpetua a Felicita - mučednice

Svaté Perpetua a Felicita byly mučednice ze 2. století, pocházející z Kartága, severoafrického města patřícího k Římské říši. Tyto výjimečné ženy s neobyčejnou odvahou položily svůj život za víru a dokázaly, že důvěra v Boha člověka posiluje a činí schopným velkých skutků. Církev je uctívá jako mučednice, které obětovaly svůj život i v době mateřství. Zároveň tím vzdává úctu všem matkám světa.

Jména Perpetuy a Felicity zaznívají při každé mši svaté, když celebrant čte eucharistickou modlitbu č. 1, známou jako římský kánon. Jejich jména jsou také uvedena v Litaniích ke svatým.

Perpetua a Felicita jsou patronkami matek, každá však trochu jiným způsobem. Felicita je patronkou těch, které žijí v těžkých podmínkách, zatímco Perpetua je patronkou kojících matek. Důvod je symbolický: Felicita byla těhotná, když byla uvězněna, a Perpetua byla v době svého umučení matkou kojence. Jejich jediným "zločinem" bylo to, že vyznávaly křesťanskou víru.

Perpetua pocházela z bohaté a vlivné rodiny v Kartágu. Ke křesťanství se obrátila díky kázání jáhna Saturia. Společně s Felicitou a dalšími třemi lidmi ze své domácnosti byla zatčena a obviněna z vyznávání křesťanské víry. Před císařskými úřady však svou víru neodvolala a zůstala jí věrná až do konce.

Felicita byla sice otrokyní, ale věkově byla Perpetue blízká a brzy mezi nimi vzniklo skutečné přátelství. Obrácení na křesťanskou víru jí otevřelo dveře k hlubšímu poznání Krista. Právě skrze Perpetuu Felicita zakusila Boží lásku a pochopila pravý význam skutečné svobody. Přestože je dělily společenské rozdíly, vnímaly se jako sestry - protože obě byly dcerami téhož nebeského Otce. 

Podle "Passio" Perpetuy a Felicity (Umučení Perpetuy a Felicity), byly obě předhozeny divokým zvířatům - krávám a býkům. Tato krutá podívaná však jejich životy neukončila. Po mnoha utrpeních se, zraněné a vyčerpané, naposledy objaly a políbily polibkem pokoje v Kristu. Nakonec byly spoutány a čekaly na ránu katova meče.  

Podle tradice Felicita zemřela na následky přesného seku mečem do krku. Perpetuu však kat zasáhl nepřesně, a proto na vlastní žádost a jeho pokyn musela vést meč ke svému hrdlu. Tato událost se stala symbolem odvahy a obětavosti. K jejich mučednické smrti došlo pravděpodobně 7. března 203, což je den jejich liturgické památky.

Zdroj: Aciprensa