Svátek svatých andělů strážných

Nejstarší svědectví úcty k andělům strážným známe již z 9. století, ale uctívání andělů je ještě starší než úcta ke svatým. V liturgii byla nejprve spojena se svátkem sv. archanděla Michaela. Od 15. století se začal šířit i zvláštní svátek andělů strážných ve Španělsku, roku 1518 ho potvrdil papež Lev X. a od roku 1670 jej papež Klement X. rozšířil na celou církev. Proto dnes slavíme památku andělů strážných 2. října.

Katechismus říká: „Od dětství až k hodině smrti je lidský život obklopen ochranou andělů a jejich přímluvou. Každý věřící má u sebe anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k životu.“ (KKC 336).

Slovo „anděl“ pochází z řeckého angelos – „posel“. Andělé jsou čistí duchové, nesmrtelné osobní bytosti nadané rozumem a vůlí.

Bible i životy svatých jsou plné svědectví o andělech. Archanděl Rafael provází Tobiáše na cestě do Médie, Gabriel zvěstuje narození Jana Křtitele i vtělení Božího Syna. Apoštol Petr byl zázračně vyveden andělem z vězení (Sk 12,7–10).

Mnozí světci zakusili jejich blízkost: sv. Isidora andělé zastoupili u pluhu, když byl na mši, sv. Kateřině Labouré anděl v podobě dítěte ukázal cestu k Panně Marii,  sv. Gema Galgani dokonce přes anděla posílala dopisy svému duchovnímu otci, sv. Františka Římská byla svým andělem nejen povzbuzována, ale i přísně napomínána.

Podobnou zkušenost měl i otec Pio, který často mluvil o svém andělu jako o důvěrném příteli.

Jeden z novodobých příběhů vypráví o zdravotní sestře z Brna, kterou chtěli v noci v podchodu přepadnout dva násilníci. Ona se modlila ke svému andělu a pachatelé se k ní nepřiblížili. Policisté se jí pak ptali, kdo byl ten muž v bílém, který ji provázel. Ona však věděla, že šla sama – jen v doprovodu svého strážného anděla.

Andělé nejsou posláni pouze k naší ochraně. Jejich úkolem je i spolu s námi oslavovat Boha, zvláště při liturgii. „Církev se spojuje v liturgii s anděly, aby se klaněla třikrát svatému Bohu,“ čteme v Katechismu (KKC 335).

Modlitba k andělu strážnému:

Anděle Boží, strážce můj,

rač vždycky být ochránce můj,

mě vždycky veď a napravuj,

ke všemu dobrému mě vzbuzuj.

Ctnostem svatým mě vyučuj,

ať jsem tak živ, jak chce Bůh můj.

Tělo, svět, ďábla přemáhám,

na tvá vnuknutí pozor dávám.

A tak s tebou ve spojení

ať setrvám do skonání,

po smrti pak v nebi věčně

chválím Boha ustavičně. Amen.

Zdroj: Catholica