Obsah
Obsah
Portál
Přihlásit se
Na 29. července připadá liturgická památka svatých Marty, Marie a Lazara, sourozenců z Betánie, kteří patřili k Ježíšovým blízkým přátelům a sehráli důležitou roli v jeho pozemském životě. Jejich domov byl místem setkání, pohostinnosti, naslouchání i hluboké víry.
Až do roku 2021 byla v tento den slavena pouze památka svaté Marty. Papež František však rozhodl, že do Všeobecného římského kalendáře budou 29. července společně zařazeni všichni tři sourozenci. Dekret Kongregace pro bohoslužbu a svátosti připomíná jejich významné evangelní svědectví: Marta Ježíše přijala do svého domu, Marie naslouchala jeho slovům a pomazala mu nohy a Lazar po Kristově výzvě vyšel z hrobu.
Marta je v evangeliích představena jako pohostinná, starostlivá a praktická žena. Ježíše přijímala ve svém domě a snažila se mu co nejlépe posloužit. Právě od něj však slyšela slova: „Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba“ (Lk 10,41–42).
Tato výzva oslovuje také každého, kdo se ztrácí v množství povinností a zapomíná na to nejdůležitější – být s Pánem a naslouchat jeho slovu.
Marta je zároveň ženou hluboké víry. Po smrti svého bratra Lazara vyznává: „Ano, Pane, uvěřila jsem, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět“ (Jan 11,27). Její vyznání patří k nejvýraznějším svědectvím víry v Janově evangeliu.
Marie je v evangeliu zobrazena jako ta, která usedla k Ježíšovým nohám a naslouchala jeho slovu. Vybrala si tak „nejlepší úděl“, který jí nebude odňat.
Janovo evangelium ji představuje také ve chvíli, kdy pomazala Ježíšovy nohy vzácným olejem a osušila je svými vlasy. Toto gesto vyjadřuje její lásku, úctu a hlubokou blízkost k Ježíši a současně předznamenává jeho pohřeb. Mariin postoj připomíná hodnotu naslouchání, kontemplace a vděčnosti.
O Lazarovi se evangelia zmiňují méně, jeho příběh však patří k nejznámějším a nejsilnějším novozákonním událostem. Ježíš jej po čtyřech dnech v hrobě povolal zpět k životu. Tento zázrak byl nejen znamením Ježíšovy lásky k přátelům, ale také svědectvím o jeho moci nad smrtí.
Mnozí lidé právě kvůli Lazarovi v Ježíše uvěřili. Velekněží se proto rozhodli, že zabijí i jeho, protože se stal živým důkazem Kristovy moci (srov. Jan 12,10–11).
Podle západní tradice se Marta, Marie a Lazar po Ježíšově nanebevstoupení dostali až do dnešní jižní Francie. S jejich působením jsou spojena především některá místa v Provence, kde jsou dodnes uctíváni.
Společná památka sourozenců z Betánie ukazuje různé, ale vzájemně se doplňující podoby křesťanského života: službu a naslouchání, činorodost a modlitbu, pohostinnost a pevnou víru. Lazarův příběh zároveň připomíná naději na nový život, který člověku přináší Kristus.
Zdroj: Catholica
cirkev.cz
Tisk
