Svatý Jan I.: Papež, který zemřel pro věrnost Kristu a církvi

Dne 18. května si církev připomíná liturgickou památku sv. Jana I., papeže a mučedníka, který vedl církev v první polovině 6. století. Do dějin vstoupil nejen jako první papež, který cestoval do Konstantinopole, ale také jako muž, jenž zůstal věrný své víře i tváří v tvář politickému nátlaku a pronásledování.

Jan I. pocházel z Toskánska a před svým zvolením papežem působil jako arcikněz baziliky sv. Jana v Lateránu. Papežem byl zvolen 13. srpna 523. Během svého pontifikátu obnovil kostel sv. Felixe a Adaukta u ostijské cesty a zasloužil se také o rozšíření datování let podle narození Ježíše Krista. Tento systém připravil mnich Dionysius Exiguus, známý jako Dionysius Malý, jehož výpočty se později staly základem křesťanského letopočtu, který používáme dodnes. 

Významnou událostí pontifikátu sv. Jana I. byla jeho cesta do Konstantinopole. Ostrogótský král Teodorich, který vládl v Itálii a podporoval ariánství, vyslal papeže k císaři Justiniánovi s požadavkem, aby ukončil opatření proti ariánům a umožnil návrat těch, kteří přešli z ariánství ke katolické víře. Papež však odmítl požadavky týkající se podpory ariánů, přesto byl ochoten jednat o dalších otázkách.

V Konstantinopoli byl Jan I. přijat s mimořádnými poctami. Císař Justin I. jej uvítal jako Petrova nástupce a podle dobových zpráv před ním poklekl. O Velikonocích roku 525 papež slavil slavnostní latinskou bohoslužbu a korunoval císaře. Jeho autorita byla natolik respektována, že mu byla dávána přednost i před konstantinopolským patriarchou.

Po návratu do Itálie však Teodorich papeže obvinil ze zrady. Jan I. byl v Ravenně uvězněn a vystaven tvrdému zacházení, hladu i ponižování. Vyčerpán nemocí, cestou i utrpením nakonec roku 526 ve vězení zemřel.

Církev jej uctívá jako mučedníka, který trpěl pro svou věrnost Kristu a pravdě. Po smrti krále Teodoricha byly ostatky sv. Jana I. přeneseny do baziliky sv. Petra v Římě. Na jeho hrob byl umístěn nápis připomínající jeho oběť: „Veleknězi Páně, padáš jako oběť Kristova. To je způsob, jakým si papežové vydobývají zaslíbení Božího.“