Apoštola Pavla provázela na jeho cestách řada spolupracovníků. Některým svěřoval samostatné úkoly, některé ustanovoval na různých místech jako své zástupce, dvěma z nich dokonce napsal dopisy tvořící dnes součást novozákonního kánonu: Timoteovi a Titovi. 26. leden je jejich svátečním dnem.
Timoteus pocházel ze smíšené židovsko-pohanské rodiny z maloasijské Lystry. Jeho otec byl pohan, matka Euníké byla věřící židovka; její jméno ostatně spolu s babičkou Lois zmiňuje sám Pavel v jednom ze svých listů (2 Tim 1,5). Timoteus doprovázel Pavla na jeho druhé a třetí cestě, zvláště po Řecku. Z Pavlova pověření cestoval do Korintu, Filip a Soluně, je jmenován mezi spoluodesílateli listů do těchto měst, k tomu i do Kolos a Filemonovi. Pavel jej ustanovil biskupem v Efezu.
V listech Timoteovi najdeme sérii povzbuzení pro snad trochu bázlivého a nejistého biskupa, kterému nechybí dobrá vůle, ale spíše dostatek sebedůvěry – anebo ještě spíše důvěry v tom, že dílo, které koná, nestojí jen na něm samotném, ale především na Tom, který ho povolal ke službě; jen když „oživí plamen Božího daru, který mu byl dán vkládáním Pavlových rukou“ (srv. 2 Tim 1,6).
Titus byl podle Pavla „Řek“, tedy pohanského původu; jeho jméno je typicky římské. S Pavlem „kráčel v témž Duchu a týchž šlépějích“ (2 Kor 12,8), proto zastupoval Pavla při zvláštní misi v Korintě, působil v Dalmácii a s Barnabášem doprovázel Pavla do Jeruzaléma.
Titus byl ustanoven biskupem na Krétě, kam mu Pavel adresuje svůj list. Najdeme v něm řadu praktických instrukcí pro uspořádání života církve – zřejmě měl Titus plnou Pavlovu důvěru jako schopný organizátor, a to i v nesnadném prostředí, kterým Kréta byla (jak mimochodem Pavel dokládá citátem krétského filosofa Epimenida z 6. stol. př. Kr. – viz Tit 1,12). Ne že by se však chtěl on sám či Pavel povyšovat – věděli dobře, že tím, kým jsou, jsou díky Bohu, který je „zachránil pro své slitování“ a „bohatě na ně vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista“ (srv. Tit 3,5n.).
zdroj obrázku: www.positanonews.it