Svatý Antonín Maria Klaret – misionář, zakladatel klaretinů, arcibiskup a mystik

24. říjen je výročním dnem „zrození pro nebe“ sv. Antonína Marie Klareta (1807–70). Jeho misijní působení zahrnovalo rodné Katalánsko, Středozemní i Karibské moře. Zemřel ve vyhnanství, kam doprovázel španělskou královnu, jejímž byl zpovědníkem.

Antonín Maria Klaret se narodil na sklonku roku 1807 nedaleko Barcelony v pohnuté době napoleonských válek. Vyrůstal v katolické rodině, která se živila tkalcovstvím. Vyučil se otcově řemeslu a vydal se do Barcelony, aby se zde ve své profesi zdokonalil. Tehdy začal rozlišovat povolání ke kněžství, což vyústilo v jeho vstup do semináře roku 1829.

Roku 1835 byl vysvěcen na kněze a působil ve svém rodném kraji. Rostla v něm touha stát se misionářem, proto roku 1839 vstoupil v Římě do jezuitského noviciátu, již následujícího roku se však musel ze zdravotních důvodů vrátit domů. Touha po misijním působení jej však neopustila a v postavení apoštolského misionáře působil na nejrůznějších místech rodného Katalánska. Věnoval se nejen kázání, ale i založení náboženského nakladatelství.

V letech 1848–49 přesunul těžiště své práce na Kanárské ostrovy, kde sklízel velké úspěchy. Po návratu na pevninu založil Misionářskou kongregaci synů Neposkvrněného srdce Mariina, známou jako klaretini. Nemohl se však jejímu vedení věnovat dlouho – již roku 1850 byl jmenován arcibiskupem v Santiagu de Cuba, kam dorazil následujícího roku.

Jeho arcidiecéze se potýkala s mnoha obtížemi – velké vzdálenosti, málo kněží, nedostatečná formace, velké sociální rozdíly a otrokářství. Antonín Maria Klaret pojal své biskupské působení jako misijní, neúnavně cestoval po celé diecézi, působil i mezi nejchudšími a snažil se zlepšit jejich životní podmínky. To vedlo k rostoucí nenávisti ze strany latifundistů a otrokářů, která vyústila v pokus o Antonínovo zavraždění. Atentát byl naštěstí neúspěšný; Antonín navíc dosáhl toho, že pachatel unikl trestu smrti a byl odsouzen pouze k vězení. Na Kubě také založil ženskou misijní kongregaci (současné klaretinky).

Roku 1857 byl Antonín odvolán z Kuby zpět do Španělska, aby se stal zpovědníkem královny Isabely II. Ani v tomto postavení neuhasl jeho misionářský zápal. Mimo jiné založil Akademii sv. Michaela, která měla formovat intelektuály a umělce k zapojení do šíření katolické kultury. Během svého všestranného působení nezanedbával ani osobní duchovní život; z jeho životopisu víme, že prožíval intenzivní mystické zkušenosti, které se staly inspirací pro jeho současníky.

S královnou Isabelou roku 1868 po státním převratu odešel do exilu, účastnil se také I. vatikánského koncilu (1869–70). Po návratu zemřel v jihofrancouzském cisterciáckém klášteře Fontfroide 24. října 1870. Na jeho náhrobek byla vytesána slova sv. Řehoře VII.: „Miloval jsem spravedlnost a nesnášel nepravost, proto umírám ve vyhnanství.“

zdroj: santiebeati.it