Svatý Barnabáš, apoštol útěchy a odvážný hlasatel evangelia

11. června, si církev připomíná svatého Barnabáše, významnou osobnost raného křesťanství, kterou Skutky apoštolů označují za „dobrého muže, plného Ducha Svatého a víry“. Přestože nepatřil mezi dvanáct Ježíšových apoštolů, pro svou mimořádnou službu při šíření evangelia získal v církevní tradici titul apoštola.

Barnabáš pocházel z židovské levitské rodiny na ostrově Kypru. Původně se jmenoval Josef, ale apoštolové mu dali jméno Barnabáš, které bývá překládáno jako „syn útěchy“ nebo „syn povzbuzení“. Toto označení dobře vystihovalo jeho povahu i způsob, jakým přistupoval k druhým lidem.

Ve Skutcích apoštolů se Barnabáš poprvé objevuje jako muž, který prodal svůj majetek a výtěžek přinesl apoštolům na podporu potřebných. Brzy se stal jednou z výrazných osobností první jeruzalémské církevní obce.

Důležitou úlohu sehrál také v životě apoštola Pavla. Když se Saul po svém obrácení snažil navázat kontakt s jeruzalémskými křesťany, právě Barnabáš se ho ujal a představil ho apoštolům. Později působil v syrské Antiochii, kde se k víře obracelo mnoho pohanů. Odtud se vydal do Tarsu, aby přivedl Pavla, a společně pak po celý rok vyučovali a hlásali evangelium. Právě v Antiochii byli Ježíšovi učedníci poprvé nazváni křesťany.

Barnabáš se spolu s Pavlem vydal také na první velkou misijní cestu, která vedla přes Kypr a Malou Asii. Jejím cílem bylo přinést radostnou zvěst o Kristu lidem různých národů a kultur. Barnabáš tak patří mezi průkopníky misijní činnosti prvotní církve.

O posledních letech jeho života existuje jen málo spolehlivých zpráv. Podle starobylé tradice zemřel mučednickou smrtí na Kypru ve městě Salamina, kde byl ukamenován. Místo jeho hrobu se stalo poutním místem a úcta ke svatému Barnabášovi se postupně rozšířila do celého křesťanského světa.