Dnes, 11. července, slavíme svátek svatého Benedikta z Nursie – muže, který položil základy západního mnišství. Jeho Řehole formovala Evropu po staletí a dodnes inspiruje ty, kdo hledají rovnováhu mezi modlitbou a prací.
Benedikt se narodil kolem roku 480 v městečku Nursia ve střední Itálii jako dvojče světice Scholastiky. Jejich matka zemřela při porodu, otec z venkovské šlechty svěřil děti do péče pěstounky. V mládí Benedikt odešel studovat do Říma, ale brzy ho znechutila tamní morální rozvolněnost. Opustil studium a vydal se hledat hlubší smysl života – nejprve do osady Affile, pak do samoty u Subiaca, kde začal žít jako poustevník.
Legenda vypráví o jeho boji s pokušeními, kdy se kvůli zachování čistoty vrhl do trní. Ač toužil po samotě, zprávy o jeho svatosti se rychle šířily. Lidé ho začali vyhledávat, přicházeli mladí muži, kteří chtěli žít podle jeho příkladu. Zpočátku založil dvanáct malých klášterů, ale záhy se s částí bratří přesunul k troskám pohanského chrámu nad městem Cassinem – na místo, které se mělo stát kolébkou benediktinského mnišství.
Klášter Montecassino vznikl v letech 529–532. Benedikt zde sepsal slavnou Řeholi (Regula Benedicti), která se stala základním textem západního mnišství. Není jen souborem předpisů, ale duchovní cestou, která formuje člověka ve službě Bohu i lidem. Benedikt zdůrazňuje poslušnost, pokoru, pracovitost, rozjímavý život, společnou modlitbu i manuální práci. Jeho heslo Ora et labora (Modli se a pracuj) – shrnuje harmonii duchovního a pracovního života.
V jeho pojetí se mnišský život neuzavírá světu, ale vnáší do něj řád, vzdělanost a naději. Vylučuje toulavé askety i extrémní odříkání, které nehledí na druhé. Benedikt nebyl pouze zakladatel kláštera. Byl duchovním otcem celé Evropy. Jeho kláštery se staly ohnisky víry, kultury i vzdělanosti. Z řádu benediktinů vzešly stovky biskupů, kardinálů i papežů – a nespočet světců a učenců.
Benedikt zemřel 21. března 547 při modlitbě, se vztaženýma rukama. Byl pohřben vedle své sestry Scholastiky v bazilice Montecassino. V roce 1964 jej papež Pavel VI. vyhlásil patronem Evropy. Tento titul později potvrdil i sv. Jan Pavel II.
Zdroj: Catholica