Svatý Benedikt – první patron Evropy

11. červenec je svátečním dnem sv. Benedikta, prvního z řady světců prohlášených za patrony Evropy. Jeho dílo a odkaz skutečně velmi výrazně napomohlo utvářet dějiny evropského kontinentu a jeho spirituální klima po pádu Římské říše.

Hlavním zdrojem poznatků o životě sv. Benedikta je dílo papeže Řehoře Velikého, který sám prožil část života v benediktinské řeholi, než byl zvolen římským biskupem. Sv. Benediktovi věnuje sv. Řehoř druhou knihu svých Dialogů.

Benedikt se narodil ve středoitalské Nursii na sklonku 5. století, tedy v době, kdy se hroutila Západořímská říše. Odešel studovat do Říma, ale brzy se znechucen tamními poměry uchýlil do samoty. Byl zvolen představeným monastické komunity nedaleko Subiaca, nenašel však s tamními mnichy společnou řeč a brzy se do své samoty vrátil.

Benediktova osobnost byla natolik inspirativní, že v jeho okolí začaly vznikat nové mnišské komunity. Vzhledem ke konfliktům s místním duchovním však Benedikt raději místo opustil a usadil se na Monte Cassinu. Zde vzniká roku 529 slavný klášter, dosud pokládaný za „hlavní“ benediktinské opatství. Rok jeho založení je některými historiky pokládán za symbolické datum přelomu starověku a středověku (shodou okolností téhož roku císař Justinián v Athénách zavírá Platónovu Akadémii).

Svým spolubratřím dal Benedikt pevná pravidla společného života. Tak se zrodila tzv. Regula Benedicti neboli Benediktova řehole. Benedikt v ní využil starší prameny křesťanského Východu i Západu, které přizpůsobil stávajícím podmínkám. Kláštery žijící podle Benediktovy řehole se záhy staly kulturními a hospodářskými centry pro své okolí.

Nejznámějším heslem benediktinského života je zřejmě pravidlo Ora et labora – „Modli se a pracuj“. Benedikt stanovil svým spolubratřím a následovníkům za klíčové téma klášterního života posvěcování času pravidelnou modlitbou i fyzickou prací. Zásadní význam pro následující staletí mělo rozhodnutí opata Cassiodora z jihoitalského kláštera Vivarium (asi roku 544), že touto fyzickou prací může a má být také opisování literárních textů. Bez nadsázky takto mniši zachránili antickou kulturu pro další století – starověké klasiky dnes známe díky klášterním opisům.

Kláštery žijící podle Benediktovy řehole – benediktinské, cisterciácké, kartuziánské či trapistické, o clunyjské reformě nemluvě – se staly významným prvkem při formování evropské civilizace. Svůj výrazný otisk zanechaly také v českých dějinách – benediktiny byli sv. Vojtěch i sv. Prokop a první ženský klášter v českých zemích založila Mlada Přemyslovna na Pražském hradě již roku 973. Není proto divu, že papež sv. Pavel VI. prohlásil 24. října 1964 sv. Benedikta patronem Evropy. Právě podle tohoto světce si Joseph Ratzinger zvolil své papežské jméno Benedikt. Benediktův svátek, slavený 11. července, připomíná výročí přenesení jeho ostatků do francouzského kláštera Fleury-sur-Loire.

s využitím stránek Břevnovského kláštera