Svatý Filip Neri: „Veselý svatý“, který přiváděl lidi k Bohu radostí

Dnes, 26. května, slaví církev památku svatého Filipa Neriho – kněze, zakladatele kongregace oratoriánů a patrona Říma, humoristů a vychovatelů mládeže. Tento světec, známý svou radostnou povahou a hlubokou spiritualitou, dokázal přivádět lidi k Bohu laskavostí, humorem a důvěrou v Boží milosrdenství.

Svatý Filip Neri, známý jako „veselý svatý“ nebo také italsky Pippo buono – „dobrý Filip“, se narodil 21. července 1515 ve Florencii. Přestože brzy přišel o matku, vyrůstal v harmonickém rodinném prostředí, které formovalo jeho laskavou a radostnou povahu. Už jako chlapec vynikal bystrostí, smyslem pro humor a neobyčejnou dobrotou srdce. Základní vzdělání získal u dominikánů.

V sedmnácti letech odešel k bohatému strýci do San Germana poblíž opatství Montecassino, kde se měl připravovat na obchodnickou dráhu. Obchod ho však nelákal. Po dvou letech vše opustil a odešel do Říma, kde bydlel u florentského krajana, kterému pomáhal s výchovou dětí, a zároveň studoval filosofii a teologii na univerzitě La Sapienza.

Postupně ho stále více přitahoval ideál evangelní chudoby a služby. Žil asketicky, postil se, spal na holé zemi a dlouhé hodiny trávil v modlitbě, zvláště v katakombách. Přesto si zachoval otevřenou a veselou povahu a rád žertoval. V 21 letech začal pomáhat poutníkům a brzy se rozhodl nevěnovat se vědecké kariéře, ale sloužit lidem jako laik – s láskou, pokorou a radostí.

Ve svých 23 letech se naplno věnoval nemocným a chudým. Pomáhal jim v domácnostech, sháněl jídlo a poskytoval duchovní útěchu. Zvláštní péči věnoval opuštěným dětem a poutníkům. Lidé v něm viděli vzor živé víry a jeho současník sv. Ignác z Loyoly o něm říkal, že je „zvonem na věži, který zve lidi k Bohu“.

V roce 1548 založil spolu s několika zbožnými muži Bratrstvo Nejsvětější Trojice, které poskytovalo pomoc poutníkům. Ve Svatém roce 1550 se toto bratrstvo stalo inspirací pro další podobné iniciativy.

Na naléhání svého zpovědníka přijal ve 36 letech kněžské svěcení. Většinu času poté trávil ve zpovědnici. Dokázal přivádět hříšníky zpět k Bohu s humorem, jemností a hlubokou důvěrou v Boží milosrdenství. Kolem něj vznikla komunita při kostele San Girolamo della Carità, z níž později vyrostl známý institut Oratoře.

Oratoř bylo na svou dobu něčím novým. Spojovalo modlitbu, četbu duchovní literatury, rozhovory, hudbu i společné výlety do přírody. Bylo otevřené všem – šlechticům, duchovním, dělníkům i prostým lidem. Jeho cílem bylo přiblížit víru každodennímu životu s radostí a lidskostí. Filip Neri říkával: „Jen čisté duše jsou schopny radosti pramenící z Boha.“

Členové oratoria navštěvovali nemocné a postupně se rozdělili na kněžskou a laickou větev. Filip zdůrazňoval: „Naší jedinou řeholí je láska.“ Přátelil se s významnými osobnostmi i prostými lidmi a neúnavně duchovně doprovázel mladé lidi i své penitenty.

V roce 1575 papež Řehoř XIII. oficiálně schválil kongregaci oratoriánů a svěřil jí kostel Santa Maria in Vallicella, známý jako Chiesa Nuova. Právě tam Filip Neri prožil svá poslední léta. I přes časté nemoci sloužil mše svaté, zpovídal a vyučoval. Když se ho lékaři snažili léčit, odpověděl: „Požil jsem lepšího léku!“

Zemřel 26. května 1595, na slavnost Božího Těla, po poslední zpovědi a slavení mše svaté. Kanonizován byl v roce 1622 papežem Řehořem XV. Jeho ostatky jsou uloženy v kostele Chiesa Nuova v Římě. 

Zdroj: Catholica