Svatý František Saleský, učitel duchovního života

24. leden je svátkem sv. Františka Saleského – obětavého pastýře, misionáře, plodného autora, patrona novinářů. Z jeho díla ostatně čerpal i papež František pro svou poslední encykliku Dilexit nos (čl. 114–118).

Životu sv. Františka Saleského jsme se už na těchto stránkách věnovali, stejně tak jako historickému pozadí jeho požehnaného působení v historickém Savojsku na francouzsko-italsko-švýcarském pomezí. Pojďme si dnes blíže představit jeho dílo.

Do češtiny byly přeloženy a vícekrát vydány zvláště dvě knihy, jimž byl František Saleský autorem. Jméno první z nich bývá překládáno jako Uvedení do žbožného života; ovšem nejde zde jen o zbožnost – francouzské vie dévote lze interpretovat také jako „život věnovaný Bohu“ či dokonce „život zasvěcený“. To by ovšem bylo pochopitelně poněkud zavádějícíů zasvěceným životem obvykle rozumíme především život řeholní apod. František se však překvapivě neobrací na řeholníky či zasvěcené osoby vůbec, nýbrž naopak na lidi žijící „ve světě“:

»Ti, kteří dosud vytvářeli pojednání o zbožnosti, téměř vždy psali s ohledem na lidi, kteří se stáhli z ruchu světa, nebo přinejmenším učili takové podobě zbožnosti, která by vedla k takovému vzdálení se světu. Mým úmyslem je vést ty, kdo žijí ve městech, v domácnostech, u dvora, tedy pro ty, které jejich životní situace zavazuje žít navenek obyčejný život ve světě – pro ty, kteří často pro zdání nemožnosti nechtějí ani pomyslet na intenzivní duchovní život, jako by nikdo nemohl usilovat o skutečnou zbožnost, nevzdá-li se světských záležitostí.« (z předmluvy)

Druhý titul, Traité de l'Amour de Dieu, můžeme přeložit nejen jako „Pojednání o lásce k Bohu“ (pod tímto jménem byl také naposledy vydán v češtině), ale i „Pojednání o Boží lásce“, anebo – abychom pokryli větší šíři záběru této knihy – „Pojednání o lásce mezi Bohem a člověkem“. Skutečně zde sv. František zdůrazňuje:

»Je to Boží pravda, že božské Srdce je zamilované do naší lásky! Cožpak by mu nestačilo, kdyby oznámil, že je nám dáno dovolení milovat ho, tak jako Lában dovolil Jákobovi milovat krásnou Ráchel a získat si ji svou službou? Nikoli! Napřed prohlásil, jakou vášnivou lásku k nám chová…« (kniha II, kap. 8)

Souhrnem řečeno: je tolik podob zbožnosti, kolik je lidí, a každá z těchto podob je jedinečnou odpovědí, projevem konkrétní lásky konkrétního člověka vůči Bohu, který miloval jako první (1 Jan 4,10).

zdroj: https://www.bibliotheque-monastique.ch