Svatý Josafat, mučedník jednoty

12. listopadu si připomínáme památku sv. Josafata Kunceviče, biskupa a mučedníka, který je symbolem věrnosti katolické církvi. Zemřel mučednickou smrtí přibližně ve věku 43 let.

Sv. Josafat Kuncevič, křestním jménem Jan, se narodil roku 1580 ve Volodymyre, v dnešní západní Ukrajině. Pocházel z pravoslavné rodiny. V litevském Vilniusu se stal řeckokatolíkem a vstoupil do řádu basiliánů a přijal řeholní jméno Josafat. V roce 1609 byl vysvěcen na kněze a v roce 1617 na polockého biskupa. Po smrti arcibiskupa Brolnického v roce 1618 byl Josafat povolán za jeho nástupce.

V roce 1596, za papeže Klementa VIII., se uskutečnilo sjednocení pravoslavných Litvanů s katolickou církví a vznikla tzv. Brestlitevská unie, do které vstoupil Kuncevič již jako chlapec. Unie však neměla pouze příznivce, z iniciativy vzdorobiskupa (neplatně zvoleného biskupa) Meletije Smotrického se začalo šířit pomlouvání a nenávist k uniantské jednotě i k arcibiskupovi.

Josafat, vedle horlivé pastorace, zavazoval duchovní k návštěvám synodálních porad. Vydal tiskem 48 synodálních pravidel se směrnicemi pro život a působení duchovenstva. Dále vydal spis „Obrana unie,“ kterým se snažil vést k jednotě. Zachovával přísnou řeholní chudobu a své příjmy rozdával chudým. Snažil se obnovovat zpustlé svatyně, kláštery i církevní ústavy. Jeho denní modlitbou byly oběti za jednotu, za sjednocení církví.

Pravoslavní, v čele se Smotrickým, vedli systematický a brutální boj proti sjednocení s Římem za pomoci Kozáků. Josafata jeho povolání a zodpovědnost za duše dovedly do běloruského Vitebska, kde rozkolníci řádili nejvíce. Tady ho nepřátelé zákeřně zabili ranou sekery do hlavy, zároveň ho pobodali oštěpy a jeho mrtvé, zohavené tělo pak vhodili do řeky Dviny.

Věřícími bylo tělo asi pátý den vyloveno a pohřbeno v Polocku. Smotrický, pokládaný za hlavního aktéra zločinu, uprchl do Řecka, ale sužován výčitkami svědomí se prý vrátil a v roce 1627 se smířil se sjednocenou církví.

Roku 1705 byly ostatky Josafata Kuncewicze přeneseny do Biale a od roku 1949 jsou uloženy ve Svatopetrské bazilice. Blahořečený byl 16. května 1643 papežem Urbanem VIII. a kanonizován 29. června 1867 papežem Piem IX.