Svatý Josef Kopertinský, patron letectví a obdivuhodný příklad vytrvalosti

18. září je den, kdy si církev připomíná sv. Josefa Kopertinského, kněze, řeholníka a proslulého divotvůrce. Především však byl sv. Josef člověkem hluboké pokory, absolutní důvěry v Boží prozřetelnost a neochvějné věrnosti svému povolání.

Josef Kopertinský se narodil 17. června 1603 nedaleko městečka Copertino v jižní Itálii. Přišel na svět a vyrůstal v naprosté chudobě, která mu spolu s chatrným zdravím neumožnila získat alespoň základní vzdělání. Byl proto pokládán – nikoli právem – za nevzdělatelného hlupáka a jako takový odmítán, když se pokoušel najít duchovní domov v různých řeholních komunitách. Odmítli jej postupně minorité, františkáni i kapucíni.

Na druhý pokus byl Josef přijat do minoritského konventu nejprve jako oblát, posléze jako terciář a konečně jako laický bratr. Stalo se tak roku 1625. Postupem času si získal oblibu mezi spolubratřími pro svou ochotu konat jakékoli práce v klášteře i v hospodářství, krůček po krůčku si také doplňoval vzdělání, takže nakonec byl přijat dokonce mezi kandidáty kněžství a vysvěcen na kněze.

Svým prostým, zemitým přístupem a upřímnou hloubkou své zbožnosti začal Josef přitahovat zájemce o radu či pomoc v duchovních těžkostech, a to i mezi vzdělanými a vznešenými lidmi, byť nebral vůbec v potaz žádné urozené postavení a neváhal kritizovat kohokoli, kdo zacházel špatně či povýšeně s chudými a ubožáky. Dokonce jeden z profesorů římské františkánské univerzity na jeho adresu prohlásil: „Slyšel jsem ho mluvit o teologických tajemstvích s takovou hloubkou, že by to nedokázal lépe žádný z předních světových teologů!“

Josef ovšem přitahoval mnohem více zájemců proto, že často při modlitbě či slavení liturgie upadal do vytržení a množily se svědecké výpovědi, že se přitom vznášel nad zemí. Taková popularita však byla jeho spolubratřím spíše na obtíž a Josefovi vynesla nucené stěhování mezi kláštery a komunitami po celé Itálii a vyšetřování neapolskou i římskou inkvizicí. Byl však bezvýhradně očištěn ode všech nařčení a mohl pokojně dožít ve středoitalském Osimu, kde odešel na věčnost 18. září 1663. Beatifikován byl 90 let poté a roku 1767 kanonizován. Jako svého patrona jej ctí piloti, astronauti a všichni uživatelé letecké dopravy.