Svatý Karel Boromejský, reformátor církve a služebník nemocných

4. listopadu si církev připomíná sv. Karla Boromejského, milánského arcibiskupa a jednu z nejvýraznějších postav katolické reformy 16. století. Pocházel z bohaté šlechtické rodiny a už jako velmi mladý muž dosáhl nejvyšších církevních funkcí. Svůj život však zasvětil reformě církve, vzdělávání kněží a péči o chudé a nemocné.

Karel Boromejský se narodil 2. října 1538 v Aroně na břehu jezera Lago Maggiore v severní Itálii. Pocházel z významného šlechtického rodu a jeho matka Markéta byla z rodu Medici. Už ve dvanácti letech získal do správy benediktinské opatství sv. Gratiniana a Felina v Aroně. Příjmy z opatství však používal především na pomoc chudým.

Studoval občanské a kanonické právo v Pavii, kde v roce 1559 získal doktorát. Téhož roku se jeho strýc Giovanni Angelo Medici stal papežem Piem IV. a mladého Karla povolal do Říma. Ve věku pouhých 22 let byl jmenován kardinálem a získal řadu významných úkolů v římské kurii.

Reforma církve po Tridentském koncilu

Zásadní okamžik v jeho životě přišel po smrti staršího bratra Federica. Rodina očekávala, že Karel opustí církevní dráhu, ožení se a převezme odpovědnost za rod. On se však rozhodl jinak. V roce 1563 přijal kněžské svěcení a krátce poté byl vysvěcen na biskupa.

Významně se podílel na závěrečné fázi Tridentského koncilu a následně také na uvádění jeho závěrů do praxe. Spolupracoval rovněž na přípravě Římského katechismu, který shrnoval katolickou nauku v duchu koncilních reforem.

V roce 1565 se ujal milánské arcidiecéze. Jako arcibiskup usiloval především o obnovu duchovního života a vzdělávání kněží. Zakládal semináře, školy, koleje a nemocnice, svolával synody a opakovaně navštěvoval rozsáhlou arcidiecézi. Důraz přitom kladl na reformu duchovenstva a osobní příklad jejích pastýřů.

Jeho reformní úsilí se neobešlo bez odporu. Část duchovenstva odmítala změny, které prosazoval, a došlo dokonce k pokusu o atentát. Když se Karel modlil ve své kapli, útočník na něj vystřelil z arkebuzy. Karel však utrpěl jen lehké zranění a ve svém reformním úsilí pokračoval.

Mezi nemocnými během moru

Výrazně se Karel Boromejský zapsal do života Milána během morové epidemie v letech 1576 a 1577. Zatímco řada představitelů města odešla do bezpečí, Karel zůstal mezi obyvateli. Navštěvoval nemocné, organizoval pomoc, zajišťoval potraviny hladovějícím a na péči o potřebné vydával svůj majetek.

Epidemie v letech 1576–1577 později vstoupila do dějin jako „mor svatého Karla“. Papež Benedikt XVI. připomněl, že Boromejský během epidemie zůstal mezi svým lidem, aby nemocné povzbuzoval a sloužil jim.

Karel žil velmi skromně a jeho biskupským heslem bylo jediné latinské slovo – Humilitas, tedy pokora. Přestože pocházel z jednoho z nejbohatších rodů své doby, značnou část svého majetku rozdal chudým.

Zemřel ve 46 letech

Karel Boromejský zemřel v Miláně 3. listopadu 1584 ve věku pouhých 46 let. Pohřben byl v milánské katedrále, kde jsou jeho ostatky uloženy dodnes.

V roce 1602 jej papež Klement VIII. blahořečil a o osm let později jej papež Pavel V. prohlásil za svatého. 

Zdroj: Vatican News (EN)