Svatý Matouš, apoštol a evangelista, povolaný s milosrdenstvím

21. září slaví celá církev jednoho ze dvanácti apoštolů, evangelistu Matouše. Původní profesí byl celník, tj. výběrčí poplatků, patřil tedy ve své době mezi nejopovrhovanější lidi coby zrádce národa, kolaborant a podezřelý z nepoctivosti. Přesto právě jeho Pán povolal mezi svých Dvanáct.

Příběh povolání sv. Matouše popisují krom vlastního evangelia (Mt 9,9) také Marek (Mk 2,14) a Lukáš (Lk 5,27), kteří ovšem dávají hlavnímu hrdinovi jméno Levi. Tato událost je příkladem okamžitého obrácení, změny smýšlení a bezvýhradného následování Krista. Evangelní zprávy jsou stručné, o to však působivější: „Pojď za mnou.“ A on šel…

Evangelisté se také shodují, že po svém obrácení Matouš-Levi ve svém domě uspořádal pro Ježíše hostinu, na niž přišli i jeho dosavadní „kolegové“. Právě zde Ježíš na výčitky farizeů odpovídá: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“

Matoušovo povolání se stalo nejen námětem slavného Caravaggiova obrazu, ale také komentáře sv. Bedy Ctihodného. Právě z tohoto latinského textu si vybral své nesnadno přeložitelné heslo papež František: Miserando atque eligendo. Jedna ze zlomových událostí, jak sám papež uvádí, totiž mimořádná zkušenost se svátostí smíření, se odehrála právě o svátku sv. Matouše.

Matoušovo evangelium je nejvíce spjato s židovským dědictvím; nabízí se tedy předpoklad, že Matouš působil především mezi tzv. židokřesťany. Více než desetkrát se v jeho evangeliu setkáváme s obratem „to se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka“. Matouš je také velmi zdrženlivý v užívání Božího jména – tam, kde ostatní evangelisté hovoří o Božím království, dává Matouš přednost spojení „nebeské království“.

Ježíš je v Matoušově evangeliu jednak Ten, v němž dochází starozákonní očekávání a předpovědi svého naplnění, jednak jakýsi „nový Mojžíš“ (srov. Dt 18), který vystupuje jako svrchovaný interpret Tóry a Písma vůbec. Obsáhlá část Matoušova evangelia – tzv. Horské kázání s vrcholem v blahoslavenstvích – vytváří novozákonní paralelu s přijetím Zákona na hoře Sinaj.

O dalším působení samotného apoštola a evangelisty Matouše nemáme přesné zprávy. Nejstarší tradice uvádí, že z Blízkého východu (Svaté země a Sýrie) odešel do Afriky, konkrétně do Etiopie, kde také zemřel mučednickou smrtí. Stalo se tak snad v 70. letech 1. století.