Svatý Maxmilián Kolbe, mučedník a oběť nacismu

Katolická církev si 14. srpna připomíná sv. Maxmiliána Kolbeho, polského minoritu, kněze a mučedníka. V koncentračním táboře Osvětim dobrovolně nabídl svůj život za spoluvězně Franciszka Gajowniczka, který byl odsouzen k smrti hladem. Kolbe zemřel 14. srpna 1941 a jeho oběť se stala jedním z nejznámějších svědectví křesťanské lásky v době nacistického teroru.

Maxmilián Kolbe se narodil 8. ledna 1894 v polském městě Zduńska Wola jako Rajmund Kolbe. Už v mládí vstoupil k minoritům a přijal řeholní jméno Maxmilián. Studoval filozofii a teologii v Římě a v roce 1918 byl vysvěcen na kněze.

Tisk jako prostředek šíření víry

Výrazným rysem Kolbeho spirituality byla hluboká úcta k Panně Marii. V roce 1917 založil v Římě Rytířstvo Neposkvrněné (Militia Immaculatae), jehož cílem bylo prostřednictvím mariánské úcty přivádět lidi ke Kristu.

Po návratu do Polska začal Kolbe využívat k šíření víry také tisk. Vydával náboženský časopis a o několik let později založil nedaleko Varšavy klášter Niepokalanów. Ten se postupně rozrostl ve významné františkánské centrum s vlastním vydavatelstvím a tiskárnou. 

Kolbeho působení se neomezovalo jen na Polsko. V roce 1930 odjel jako misionář do Japonska, kde v Nagasaki založil klášter a věnoval se také vydavatelské činnosti. V Japonsku působil šest let a v roce 1936 se vrátil do Polska.

Zatčení a deportace do Osvětimi

Po vypuknutí druhé světové války se Niepokalanów stal také místem pomoci lidem v nouzi. Kolbe byl v únoru 1941 zatčen gestapem a vězněn ve Varšavě. V květnu téhož roku byl deportován do koncentračního tábora Osvětim, kde dostal vězeňské číslo 16670.

V létě 1941 uprchl z tábora jeden z vězňů. Nacisté za trest vybrali deset mužů, kteří měli zemřít hladem. Mezi nimi byl také Franciszek Gajowniczek, který v zoufalství vykřikl, že má ženu a děti. Kolbe poté vystoupil z řady a nabídl se, že zemře místo něj. Jan Pavel II. při jeho kanonizaci připomněl, že Kolbe dobrovolně nabídl svůj život právě proto, že Gajowniczek byl otcem rodiny.

Jeho nabídka byla přijata a spolu s dalšími odsouzenými byl zavřen do cely, kde měli zemřít hladem. Po více než dvou týdnech zůstával Kolbe stále naživu. Dne 14. srpna 1941 byl usmrcen smrtící injekcí. Bylo mu 47 let.

Franciszek Gajowniczek koncentrační tábor i válku přežil. Po desetiletí poté vydával svědectví o člověku, který mu zachránil život.

Svědectví silnější než nenávist

Papež Pavel VI. prohlásil Maxmiliána Kolbeho v roce 1971 za blahoslaveného. Jan Pavel II. jej 10. října 1982 svatořečil a rozhodl, že bude uctíván jako mučedník. Kanonizace se osobně účastnil také Franciszek Gajowniczek.

Jan Pavel II. při této příležitosti připomněl Kristova slova z Janova evangelia: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život“ (Jan 15,13). Kolbeho smrt se podle papeže stala znamením vítězství lásky nad nenávistí a pohrdáním člověkem.

Památka sv. Maxmiliána Kolbeho připadá na 14. srpna, tedy na den jeho smrti a předvečer slavnosti Nanebevzetí Panny Marie.

Zdroj: Vatican.va, Řád menších bratří konventuálů (minoritů)