Svatý Norbert: Apoštol eucharistie a zakladatel premonstrátů

Svatý Norbert z Xantenu (†1134) patří k nejvýraznějším osobnostem 12. století. Šlechtic, císařský diplomat, kazatel, zakladatel řádu a reformátor Církve – to vše v jediném životním příběhu, který je důkazem moci obrácení srdce a síly eucharistické zbožnosti.

Norbert se narodil ve městě Xanten u hranic dnešního Nizozemska do šlechtického rodu pánů z Gennepu. Rodiče ho předurčili pro duchovní dráhu, ale jeho mládí bylo spíše světské než duchovní. Jako kanovník se těšil z výhod svého stavu, později se stal sekretářem císaře Jindřicha V., s nímž devět let cestoval po říši.

Zlom přišel v roce 1115, kdy Norberta během jízdy zastihla bouře a blesk ho srazil z koně. Tuto událost pochopil jako Boží výzvu k obrácení. Vstoupil do benediktinského kláštera, přijal kněžské svěcení a veřejně se zřekl světského života. V Kolíně nad Rýnem slavil svou primici slovy: „Jaká zaslepenost bažit po slávě, která pomine…“

Po letech putování a apoštolátu v dnešní Francii a Belgii, kde hlásal smíření, pravdy víry a úctu k svátostem, založil v roce 1120 v údolí Premontré první řeholní komunitu. Ta se brzy rozrostla v nový řád: premonstráty – řeholní kanovníky podle sv. Augustina, oddané pastorační službě a liturgii.

Řád vynikal úctou k eucharistii, mariánskou zbožností a snahou vést lid k důstojnému slavení bohoslužby. Norbert sám žil asketicky, kázal s ohněm v srdci a vedl své bratry k hluboké vnitřní proměně.

V roce 1126 byl Norbert jmenován arcibiskupem v Magdeburgu. Úřad přijal neochotně, ale poslušně, a do nové katedrály vstoupil bos a v mnišském hábitu. Obnovoval diecézi, potíral nepořádky mezi duchovenstvem, chránil církevní majetek a čelil nepřátelství od šlechty i některých duchovních. Přesto neustoupil a přivedl diecézi k obnově.

Výrazně se zasloužil i o obranu církve během schizmatu po smrti papeže Honoria II., kdy podpořil právoplatného papeže Inocence II. proti uchvatiteli Anaklétovi. Díky jeho vlivu byl spor urovnán na císařském dvoře.

Norbert byl výjimečný svou eucharistickou úctou – nejen jako naukou, ale jako stylem života. Vystupoval proti herezím, které svátost zpochybňovaly, a učil lid správnému porozumění tajemství oltářní svátosti. I proto ho tradice nazývá apoštolem eucharistie.

Zbožnost lidu si získal i díky zázrakům a moudrému slovu. Mezi lidmi se rozšířila úcta k jeho přímluvě – zvláště za matky očekávající narození dítěte, což dodnes připomíná i modlitební služba sester premonstrátek v Doksanech.

Zdroj: Catholica