Papež Lev XIV. se ve své katechezi při středeční generální audienci 19. srpna zamýšlel nad významem posvátné hudby v liturgii. Připomněl, že dává hlas modlitbě, vyjadřuje víru církve a jejím hlavním cílem je oslava Boha a posvěcení věřících.
Papež pokračoval v cyklu katechezí věnovaných konstituci Druhého vatikánského koncilu o posvátné liturgii Sacrosanctum concilium. Tentokrát se zaměřil na její šestou kapitolu, která pojednává o posvátné hudbě.
„Nejvyšším cílem posvátné hudby je právě to, co stanovuje konstituce Sacrosanctum concilium: oslava Boha a posvěcení věřících,“ uvedl papež Lev XIV. během generální audience v bazilice sv. Petra.
Připomněl slova konstituce, podle níž „hudební tradice všeobecné církve představuje nedocenitelný poklad, který vyniká nad ostatní umělecké projevy“.
Posvátná hudba podle něj není pouhým doplňkem liturgie, ale patří k samotnému liturgickému úkonu. „Dává hlas modlitbě, vyjadřuje víru církve, podporuje společenství a pomáhá věřícím hlouběji vstoupit do slaveného tajemství,“ uvedl Svatý otec.
Zpívat a provozovat posvátnou hudbu při liturgii podle papeže znamená modlit se. Znamená to také „uvádět vlastní srdce do souladu se srdci bratří a sester i s Bohem prostřednictvím aktivní účasti na slaveném tajemství“.
Hudba vyjadřuje citový rozměr modlitby. Lev XIV. v této souvislosti připomněl slova svatého Augustina: Cantare amantis est – „Zpívat je vlastní tomu, kdo miluje.“
„Je to velmi důležité, protože to pomáhá otevírat srdce působení Boží milosti a dovoluje, aby jím bylo utvářeno,“ vysvětlil papež.
Zpěv zároveň posiluje společenství. „Prostřednictvím souzvuku hlasů přispívá ke sjednocení srdcí, překonává rozdíly mezi lidmi a shromažďuje všechny ke společné chvále Boha. Stává se tak zjevením církve, viditelným projevem společenství, které náleží k její samotné podstatě,“ uvedl Lev XIV.
Vzhledem k hlubokému teologickému významu posvátného zpěvu jako nedílné součásti liturgie je podle papeže třeba dodržovat určité zásady.
„Bez ohledu na módní trendy nebo osobní vkus jednotlivých skladatelů musí hudba ve všech ohledech odpovídat konkrétnímu liturgickému okamžiku,“ zdůraznil.
Její podoba, zejména melodie, má být zároveň vznešená i jednoduchá, kvalitní a snadno proveditelná, především pokud ji má zpívat celé shromáždění.
Také text posvátného zpěvu má být vhodný, hluboký a současně srozumitelný. Čerpat by měl především z Písma svatého, liturgických knih a duchovní tradice církve. To podle papeže vyžaduje pečlivé rozlišování a respektování aktivní účasti věřících.
Lev XIV. připomněl, že Druhý vatikánský koncil přikládá velký význam gregoriánskému chorálu, aniž by z liturgického slavení vylučoval jiné formy posvátné hudby.
Koncil rovněž zdůraznil, že píšťalové varhany jsou v latinské církvi ve velké úctě. Jde totiž o tradiční hudební nástroj, „jehož zvuk dokáže dodat církevním obřadům nádherný lesk a povznést mysl člověka k Bohu a k vyšším věcem“.
Při liturgii lze používat také další hudební nástroje, pokud se hodí k posvátnému účelu nebo mu mohou být přizpůsobeny.
Skladatelé posvátné hudby jsou podle papeže povoláni poznávat a chránit hudební dědictví církve a nechat se jím inspirovat při tvorbě nových skladeb pro liturgii. Zároveň mají respektovat současné vnímání i rozdílné kulturní tradice.
Lev XIV. připomněl také slova svého předchůdce svatého Jana Pavla II. o potřebě „očistit bohoslužbu od ošklivosti stylu, nevkusných forem vyjadřování a neinspirovaných hudebních textů, které nejsou hodny velikosti slaveného tajemství“. Liturgické skladby si podle něj musí zachovat důstojnost a vysokou úroveň.
Liturgickou hudbu však nelze posuzovat pouze podle její umělecké kvality. Musí také odpovídat specifickým požadavkům liturgie: být úzce spojena s textem, odpovídat konkrétnímu liturgickému okamžiku a vhodně doprovázet gesta i charakter daného obřadu.
Papež nakonec zopakoval doporučení Koncilu, aby se posvátné hudbě věnovala náležitá pozornost v seminářích, řeholních formačních domech i dalších katolických institucích a školách. Hudebníci a zpěváci by zároveň měli získat kvalitní liturgickou formaci.
Lev XIV. uzavřel katechezi připomínkou, že církevní otcové si liturgického zpěvu vysoce cenili jako symbolu společenství církve. Citoval přitom svatého Ignáce z Antiochie, který v listu Efesanům vybízí: „Vytvořte ze sebe sbor,“ abyste „ve své jednotě, v souladu s Božím tónem, jedním hlasem skrze Ježíše Krista zpívali Otci“.
Zdroj: Vatican News, anglická sekce