Svatý Rajmund z Peñafortu patří k nejvýznamnějším osobnostem církevních dějin 13. století. Byl vynikajícím právníkem a teologem, který spojoval věrnost Božímu zákonu s milosrdenstvím a pastorační moudrostí.
Narodil se ve Španělsku, nedaleko Barcelony, v katalánském Peñafortu, podle něhož nese své jméno. Již v mládí vynikal mimořádným nadáním. Studoval na katedrální škole v Barceloně, kde působil také jako choralista, a ve svých dvaceti letech se stal učitelem filosofie. Devět let formoval své žáky nejen intelektuálně, ale především příkladem života zakořeněného ve víře.
Roku 1205 odešel do italské Boloně, kde vystudoval církevní právo a dosáhl doktorátu. Jako veřejný učitel a právník se stal zvláště vyhledávaným obhájcem chudých, kteří v něm nacházeli spravedlivého a neúnavného zastánce.
Na naléhání barcelonského biskupa Berengara se vrátil do vlasti. Po kněžském svěcení byl jmenován kanovníkem barcelonské katedrály, později proboštem a generálním vikářem. Přestože zastával významné úřady, kolem 46. roku svého života vstoupil z pokory do dominikánského řádu, tehdy ještě mladého společenství schváleného roku 1216. Vynikal jako kazatel, zpovědník i duchovní rádce a rychle si získal všeobecnou autoritu.
Na pokyn papeže Řehoř IX. byl povolán do Říma, kde působil jako papežův zpovědník, poradce a kaplan. Právě zde vykonal své nejzásadnější dílo v oblasti církevního práva: sestavil sbírku papežských dekretálů v pěti svazcích, známou jako Dekretálky. Ty se staly základním pramenem kanonického práva na dlouhá staletí. Z jeho zkušeností se zpovědní praxí vzniklo také dílo Summa casuum, příručka pro správné a užitečné udílení svátosti smíření.
Ve spolupráci s Petrem Nolaskem a aragonským králem Jakubem I. Aragonským se Rajmund podílel na založení řádu mercedářů, jehož posláním bylo vykupování křesťanských zajatců z muslimského otroctví. Řeholní pravidla tohoto řádu Rajmund sepsal a papež je potvrdil; prvním generálním představeným se stal Petr Nolasko.
Po návratu do Španělska byl po tragické smrti Jordána Saského zvolen generálním představeným dominikánského řádu (1238–1240). Nově uspořádal řádové stanovy a jako moudrý a laskavý otec navštěvoval jednotlivé komunity. Po dvou letech se ze zdravotních důvodů úřadu vzdal a zbytek života zasvětil misijní práci. Zakládal školy arabštiny a hebrejštiny, aby byli misionáři schopni vést skutečný dialog s muslimy a Židy.
Rajmundův život byl provázen také zázraky. Nejznámější z nich – plavba po moři na vlastním plášti – se stal symbolem jeho věrnosti Božímu zákonu. Když jako zpovědník krále Jakuba doprovázel panovníka na Mallorku a zjistil, že král porušil slib, kterým se zavázal zanechat hříšného vztahu, důrazně jej napomenul. Král však odmítl poslechnout a zakázal Rajmundovi návrat do Španělska.
Světec tehdy nejednal z tvrdohlavosti, ale z hluboké důvěry v Boha. Rozprostřel svůj plášť na moře, vstoupil na něj a s Boží pomocí bezpečně doplul zpět k pevnině.
Zdroj: Catholica