Svatý Řehoř Veliký – papež, pastýř a učitel církve

Církev si 3. září připomíná svatého Řehoře Velikého, jednoho ze čtyř velkých učitelů západní církve. Papežem se stal v době poznamenané válkami, morem a hladem. Přestože původně toužil po klidném životě v klášteře, jako papež se musel vedle duchovní péče vypořádat také s politickou nejistotou, zásobováním Říma a pomocí chudým a potřebným.

Řehoř se narodil kolem roku 540 v Římě do zámožné patricijské rodiny. Vydal se nejprve na dráhu ve veřejné správě a kolem roku 572 se stal prefektem Říma. Zkušenosti, které při správě města získal, později využil také jako papež.

Světské kariéry se však vzdal a rodinný dům na římském pahorku Caelius proměnil v klášter zasvěcený svatému Ondřejovi. Období mnišského života, naplněného modlitbou, studiem Písma a církevních otců, považoval později za jedno z nejšťastnějších období svého života.

Klášterní život však netrval dlouho. Papež Pelagius II. Řehoře vysvětil na jáhna a vyslal jej do Konstantinopole jako svého zástupce. Po návratu do Říma se Řehoř opět vrátil do kláštera, po smrti Pelagia II. byl ale roku 590 zvolen jeho nástupcem.

Do čela církve nastoupil v mimořádně složité době. Řím a další části Itálie sužovaly povodně, hlad a mor a zemi ohrožovali Langobardi. Řehoř se proto vedle duchovní služby intenzivně věnoval také praktické pomoci. Z prostředků Apoštolského stolce nechával nakupovat a rozdělovat obilí, podporoval chudé, pomáhal duchovním a řeholníkům v nouzi a vykupoval zajatce.

Papež Benedikt XVI., který Řehoři Velikému věnoval dvě své katecheze, připomněl také jeho úsilí o mír. Řehoř se snažil řešit konflikt s Langobardy jednáním a navázal kontakt s králem Agilulfem i jeho katolickou manželkou, královnou Theodelindou. Jeho cílem nebylo pouze dosažení příměří, ale také vytvoření podmínek pro pokojné soužití a hlásání evangelia.

Významnou součástí Řehořova pontifikátu byla misijní činnost. Roku 596 vyslal do Británie skupinu mnichů vedenou Augustinem, pozdějším arcibiskupem z Canterbury. Jejich působení zásadně přispělo k šíření křesťanství mezi Anglosasy.

Řehoř zanechal také rozsáhlé literární dílo. Vedle stovek dopisů jsou známé jeho Dialogy, výklad knihy Job Moralia in Iob a zejména Regula pastoralis neboli Pastorační pravidlo. V něm se zabývá odpovědností těch, kterým je svěřena péče o druhé, a zdůrazňuje, že duchovní vedení nemůže být prostředkem osobní cti nebo moci.

Přestože měl podlomené zdraví, vedl Řehoř církev až do své smrti 12. března 604. Benedikt XVI. jej charakterizoval jako člověka hluboce zakotveného v Bohu, který právě díky tomu dokázal zůstávat nablízku lidem své doby. V období plném nejistoty Řehoř dokázal přinášet pokoj a dávat naději.

Svatý Řehoř Veliký patří spolu se svatými Ambrožem, Augustinem a Jeronýmem mezi čtyři velké učitele západní církve. Jeho liturgickou památku slaví církev 3. září, v den výročí jeho biskupského svěcení.

Zdroj: Vaticannews.va