Svatý Silvestr I. – papež na prahu nové epochy církve

Svatý Silvestr I. pocházel z Říma a církev spravoval v letech 314–335, tedy v období zásadního zlomu církevních dějin. Jeho pontifikát se odehrával v čase, kdy křesťanství vyšlo z pronásledování a postupně se stávalo veřejně uznávaným náboženstvím římské říše. Silvestr I. byl papežem respektovaným biskupy Východu i Západu a jeho vyslanci byli s úctou přijímáni na významných sněmech.

Silvestr byl zvolen papežem 31. ledna 314, pouhých dvacet dní po smrti svého předchůdce Miltiada. Jen rok předtím vydali císař Konstantin I. a jeho spoluvladař Licinius tzv. Edikt milánský, který ukončil pronásledování křesťanů a zaručil náboženskou svobodu. Církev tak poprvé mohla svobodně dýchat a veřejně působit.

Za Silvestrova pontifikátu se začal proměňovat samotný Řím – město pohanských chrámů se postupně stávalo křesťanskou metropolí. Právě v této době vyrůstají nejvýznamnější římské baziliky: lateránská bazilika, chrám sv. Petra ve Vatikánu, sv. Pavla za hradbami i sv. Vavřince. Na jejich budování se papež Silvestr aktivně podílel, přestože iniciátorem mnoha staveb byl císař Konstantin.

Lateránský palác, darovaný papeži císařem, se stal novým sídlem římského biskupa – symbolem nové etapy vztahu církve a římské moci.

Přestože historické prameny často zdůrazňují roli císaře Konstantina, Silvestrův pontifikát byl zatížen nemalými starostmi. Církev se musela vyrovnávat s vážnými bludy své doby – zejména s donatismem a ariánstvím.

Koncil v Arles roku 314 se zabýval donatistickým sporem v severní Africe, tedy otázkou platnosti svátostí udělovaných duchovními, kteří během pronásledování zapřeli víru. Ještě zásadnější byl první ekumenický koncil v Niceji roku 325, svolaný kvůli ariánskému bludu, který popíral plné božství Ježíše Krista.

Papež Silvestr se koncilu osobně neúčastnil, zastupovali ho však jeho legáti. Nicejský koncil potvrdil víru církve slovy, která dodnes zaznívají ve vyznání víry: Kristus je „pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, ne stvořený, jedné podstaty s Otcem“.

Silvestr I. nebyl výraznou politickou osobností a možná právě proto bývá jeho role někdy zastíněna postavou císaře Konstantina i pozdějšími legendami. Tradičně je však hodnocen jako klidný, rozvážný a moudrý muž, který se snažil vyhýbat zbytečným konfliktům a soustředil se na nenápadné, ale vytrvalé budování církve.

Zároveň se nebál hájit zájmy církve tam, kde to bylo nutné. Podporoval církevní disciplínu, usiloval o důstojnost bohoslužeb, stanovil neděli jako povinný sváteční den a zasazoval se o právní ochranu otroků.

Po téměř 22 letech pontifikátu zemřel svatý Silvestr I. 31. prosince 335 v Lateránském paláci. Pohřben byl v bazilice sv. Priscilly na Via Salaria. Krátce po smrti začal být veřejně uctíván jako první papež označovaný titulem vyznavač – tedy světec, který nezemřel mučednickou smrtí, ale vyznal Krista svým životem.

Zdroj: Catholica