Svatý Wolfgang (asi 924–994), biskup řezenský, patří k významným postavám 10. století. Byl vzdělancem, reformátorem, misionářem i mužem hluboké víry, který velkou měrou přispěl k založení pražského biskupství. Vynikal moudrostí, pokorou a spravedlivým srdcem – a jeho život ukazuje, jak velké dobro může přinést člověk, který se nechává vést Boží vůlí.
Wolfgang se narodil kolem roku 924 u Reutlingenu ve Švábsku v dnešním Německu. Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny, ale díky rodičům získal vynikající vzdělání. Už v mládí vynikal nejen bystrostí ducha, ale i hlubokou zbožností. Po studiích v klášterní škole na ostrově Reichenau pokračoval ve Würzburgu, kde se projevil jeho mimořádný talent.
Na doporučení přítele Jindřicha Babenberského, pozdějšího trevírského arcibiskupa, se stal Wolfgang roku 956 ředitelem dómské školy a děkanem kapituly v Trevíru. Císař Ota I. mu později nabídl slibnou kariéru, ale Wolfgang cítil povolání k mnišskému životu. Roku 965 proto vstoupil do benediktinského kláštera v Einsiedelnu ve Švýcarsku.
V roce 970 přijal Wolfgang kněžské svěcení a následující rok odešel jako misionář do Uher. Když se projevil jeho duchovní zápal i organizační schopnosti, navrhl jej pasovský biskup Pilgrim císaři jako kandidáta na uvolněný biskupský stolec v Řezně. Wolfgang s pokorou přijal, a roku 973 byl vysvěcen na biskupa.
Jako biskup se zasadil o obnovu klášterů a povznesení duchovního života v diecézi. Klášterům zajistil vlastní opaty, dbal na výchovu kněží a pečoval o kvalitní pastoraci.
K nejvýznamnějším činům svatého Wolfganga patří jeho podíl na založení pražského biskupství. Krátce po svém nástupu do úřadu připravil dokument o jeho zřízení a vyjednal podporu u císaře Oty I. i u českého knížete Boleslava II. Německým odpůrcům, kteří mu vytýkali hospodářské ztráty spojené s osamostatněním české církve, odpověděl: „Rád obětuji sebe i vše, co mám, pro posílení církve v Čechách.“ V roce 973 bylo pražské biskupství potvrzeno papežem, čímž se završil důležitý krok k duchovní samostatnosti českých zemí.
Svatý Wolfgang vedl skromný a asketický život. Přestože byl biskupem, zachovával řeholní kázeň a jednoduchost. Při vizitacích farností naslouchal lidem, pomáhal chudým a dbal na vzdělávání mládeže. V době neúrody roku 987 otevřel sýpky a zajišťoval spravedlivé rozdělování obilí.
Známý je i příběh o zloději, který na biskupství ukradl záclonu. Když jej služebníci předvedli, biskup zjistil, že muž kradl z nouze – a místo trestu mu daroval pomoc.
Při cestě k salcburskému arcibiskupovi Wolfgang onemocněl a v obci Pupping u Lince požádal, aby ho přenesli do kostela sv. Otmara. Tam přijal svátosti, ulehl na zem a v modlitbě odevzdal svou duši Bohu.
Kanonické schválení jeho úcty proběhlo roku 1052 papežem Lvem IX. Při přenesení jeho ostatků do chrámu sv. Emeráma v Řezně se jeho kult rozšířil po celé střední Evropě.
Když roku 1873 slavila pražská arcidiecéze 900 let od svého založení, obdržela z Regensburgu část jeho ostatků – dvě kosti svatého Wolfganga – jako výraz vděčnosti za jeho zásadní roli při vzniku českého biskupství.
Zdroj: Catholica
