Svíčka pro zemřelé v plzeňské katedrále „Ve světle naděje“

Katedrála sv. Bartoloměje v Plzni se v pondělí 2. listopadu stala jedním z míst plzeňské diecéze, kde se lidé mohli společně zastavit a věnovat čas vzpomínce na své zemřelé. V den vzpomínky na všechny zemřelé společně v katedrále zapálili Svíčku pro naše zemřelé.

Fotogalerie

10

Biskup Tomáš Holub, který bohoslužbu vedl, hned v úvodu povzbudil přítomné, aby celý večer prožili ve znamení naděje a vděčnosti: „Vzpomeňme na ty, jimž vděčíme za své životy, i na ty, kteří naše životy do velké míry ovlivnili.“

Poté se přítomní zaposlouchali do textu z knihy Brány modlitby v podání Jiřího Bláhy:

Při východu slunce
I při jeho západu
na ně vzpomínáme.

Když vane vítr
a v chladu zimy
na ně vzpomínáme.

Při rozpuku poupat
a v horku léta
na ně vzpomínáme.

Při ševelení listů
A v kráse podzimu
na ně vzpomínáme.

Na počátku roku
A když rok končí
na ně vzpomínáme.

(úryvek z Brány modlitby)

Během bohoslužby zazněl také úryvek z knihy Zjevení aspoštola Jana (Zj 21,1–7), z něhož biskup Tomáš vycházel ve své hlavní promluvě. Zjevení apoštola Jana podle něj přináší především poselství naděje. Přestože mluví o pomíjivosti lidského života, jeho konečnosti a bolesti, která je s pozemským životem spojená, zároveň otevírá pohled za hranice naší lidské zkušenosti.

„Je to kniha plná náznaků. A jsou to náznaky, které nás vedou k naději,“ připomněl biskup. Zjevení svatého Jana podle něj nepředkládá důkazy, které by bylo možné ověřit fyzikálními či chemickými pokusy. Nabízí však perspektivu, která se dotýká těch nejdůležitějších otázek lidského života – toho, co přichází po smrti.

Lidský život je podle biskupa pomíjivý. Jsme poutníci, kteří putují od narození až k okamžiku smrti. Překročení prahu smrti však nemusí znamenat pád do nicoty. Biblická kniha naopak v tajemných obrazech naznačuje setkání s někým, kdo člověka zná jménem, touží setřít slzy z jeho očí a místo odsouzení nabízí něžné objetí a pozvání do společenství naplněného radostí a hojností.

Tato naděje podle biskupa nepopírá bolest ani těžkosti, které k lidskému životu patří. Vidí však dál než za horizont toho, co jsme schopni sami pochopit a obsáhnout.

Na závěr biskup pozval přítomné k zapálení svíce jako symbolu světla, které ukazuje cestu k naději a otevírá prostor pro setkání tam, kde z lidského pohledu zůstává pouze loučení. Je to světlo, které připomíná, že lidský život nekončí jen tím, co můžeme vidět a poznat, ale že za jeho hranicí může být setkání naplněné láskou a něžností.

„Kéž ti, kteří nás předešli a překročili práh smrti, jsou pro nás pozváním pro to, abychom zapálili svíci a ve světle této mihotavé nové perspektivy také zapálili naději," uvedl na závěr Tomáš Holub.