Tříkrálová sbírka v českobudějovické diecézi vrcholí

Navzdory skutečně zimnímu počasí procházejí tříkráloví koledníci ulicemi měst a obcí. Vcházejí do domovů, aby lidem přinesli radost a pokoj, a prosí o pomoc pro ty, kdo se ocitli v nouzi. „Mnozí lidé nesou břemena, která sami neunesou a lidé z našich Charit jim stojí po boku. Pomáhají rodinám, které přišly o milovaného, rodičům pečujícím o děti s hendikepem, seniorům, nemocným i těm, kdo hledají novou cestu,“ píše českobudějovický biskup Vlastimil Kročil ve svém listu věřícím.

Fotogalerie

3

Českobudějovický biskup Vlastimil Kročil zahájil Tříkrálovou sbírku a požehnal koledníkům v pondělí 5. ledna v katedrále svatého Mikuláše v Českých Budějovicích. Následoval tříkrálový průvod kolem náměstí Přemysla Otakara II. Podívejte se na fotografie zde nebo na tříkrálový průvod v Třeboni zde.

„Část vybraných prostředků je určena na to, abychom mohli kvalitně vybavit naše služby – například nakoupit nové přístroje pro domácí zdravotní péči a pečovatelskou službu, zmodernizovat azylové domy pro matky s dětmi, zaplatit terapie pro lidi s duševním onemocněním nebo obnovit vozový park. To jsou všechno věci, na které se nám jako neziskové organizaci shánějí peníze obtížně. A pro klienty děláme velkou část služeb bezplatně, abychom udrželi jejich dostupnost,“ sděluje ředitel Diecézní charity České Budějovice Jiří Kohout.

Do míst, kde byly peníze vykoledovány, se vrací téměř šedesát pět procent. Dalších patnáct procent míří na velké projekty regionálních diecézních charit. Desetina putuje na rozvojovou pomoc v zahraničí a do krizového fondu, odkud jsou prostředky uvolněny při mimořádných událostech v Česku i ve světě.

Tři králové, podle nichž je Tříkrálová sbírka pojmenována, se vydali za právě narozeným Kristem a přinesli mu vzácné dary. „I my jsme zváni přinášet své dary,“ říká Mons. Vlastimil Kročil. „Možná nemáme ani kadidlo, ani myrhu, ale máme srdce, ruce a ochotu pomoci. Náš dar může mít podobu povzbudivého slova, chvíle naslouchání či praktické i finanční podpory.“

Text: Stanislava Vitoňová