U Sv. Václava v Ostravě bude v říjnu znít opera

Operní soubor Národního divadla moravskoslezského uvede od 9. do 25. října v české premiéře komorní dílo Philipa Glasse Proces, které vychází ze stejnojmenného románu Franze Kafky. Inscenace rozezní prostor kostela sv. Václava v Moravské Ostravě.

Fotogalerie

2

Farnost Moravská Ostrava svěří na měsíc kostel sv. Václava divadelníkům. Sobotní ranní bohoslužby se od 20. září do 25. října přesouvají do katedrály. Výjimkou bude pouze slavnost sv. Václava (v sobotu 27. září večer a v neděli 28. září).

„Umění je mostem mezi vírou a rozumem. Když lidé zůstávají jen u rozumu nebo jen u víry, o něco důležitého se ochuzují. Umění může oba světy spojit,“ vysvětluje farář P. Vítězslav Řehulka, proč se spoluprací s Národním divadlem moravskoslezským hned od počátku souhlasil. Připomíná také, že to byla právě ostravská kulturní obec, která iniciovala záchranu kostela sv. Václava. Děj Kafkova Procesu podle něj může vytvářet asociace s životem sv. Václava, který jako mučedník přišel o život.

„Architekt Marek Štěpán při rekonstrukci navrhl kostel jako multifunkční prostor, který je otevřený nejen pro liturgii, ale i pro koncerty a divadlo,“ připomíná Řehulka.

Philip Glass – Proces

Zhudebnění známého románu Franze Kafky vzniklo ve spolupráci s libretistou Christopherem Hamptonem. NDM ovšem neuvede dílo v sále divadelním, ale v prostorách nejstarší sakrální stavby na území města – v kostele svatého Václava. Představení opery Proces bude v Ostravě pouze 14, premiéry jsou 9. a 10. října. Inscenaci zkouší režisér a zároveň ředitel NDM Jiří Nekvasil, hudebního nastudování se ujal dirigent Bruno Ferrandis. Proces se řadí mezi Glassovy tzv. kapesní opery, neb partitura je jen pro osm pěvců a dvanáct instrumentalistů. Více informací o inscenaci naleznete ZDE.

Mistr hudebního minimalismu Philip Glass (nar. 1937) je nejhranějším žijícím operním skladatelem a zároveň jednou z nejvlivnějších osobností hudby zejména druhé poloviny 20. století. V 70. letech na sebe upozornil operou Einstein na pláži (Einstein on the Beach, 1976), kterou –  spolu s režisérem Robertem Wilsonem – přepsal pravidla hudebního divadla. Glassova operní tvorba dokáže silně artikulovat existenciální témata. A Proces přesně takový je.

Opera měla světovou premiéru v roce 2014 v Londýně. Glass zde navazuje na své předchozí zpracování Kafkovy povídky V kárném táboře (2000), tentokrát ovšem sáhl k zásadnímu románu, jehož děj chápeme jako marný boj s absurdním systémem.

Protagonista Josef K. je zatčen neznámou autoritou za blíže nespecifikovaný zločin. Marně hledá odpovědi, zatímco se propadá hlouběji do bludiště absurdních výslechů a prázdných frází. Kafkův text nelze logicky uchopit, a právě to dokázal Glass vyjádřit svou minimalistickou hudbou. Pulzující, opakující se, hypnotickou. Přímo cítíme úzkost hlavní postavy i absurditu světa. Glassova opera proměňuje soudní mašinérii v hudební mechanismus, který se bez ustání točí, ale nikdy nevede k rozřešení. Sedm sólistů v opeře představuje více postav (včetně převleků), Josef K. jako jediný je ztvárněn jedním pěvcem.

České publikum uvidí dílo v Ostravě vůbec poprvé a Národní divadlo moravskoslezské volně naváže na svou dramaturgickou řadu Operní hity 20. století a cyklus Opery terezínských skladatelů, jakož i na bienále NODO (New Opera Days Ostrava / Dny nové opery Ostrava), jež spolupořádá s Ostravským centrem nové hudby. Zde ovšem nová opera startuje úplně novou etapu dramaturgie ostravského operního domu.

Philip Glass má k Ostravě osobní vztah. V roce 2013 byl rezidenčním skladatelem a lektorem rovněž bienálního festivalu Ostravské dny. A tehdy také poprvé mluvil o opeře Proces na jedné z tiskových konferencí. Bruno Ferrandis je pravidelným účastníkem obou zmíněných přehlídek, takže se jeho zkušenost a erudice dirigenta pro nastudování Procesu přímo nabízely.

„Národní divadlo moravskoslezské mělo Proces v plánu už pro rok 2020, ale kvůli proticovidovým opatřením jsme operu nenazkoušeli a vracíme se k ní až nyní, ale svět se v mezičase stal zase o něco méně srozumitelným. O to víc potřebujeme umění, které dokáže proměnit nejistotu v jasný tvar,“ říká Jiří Nekvasil.