Úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka na prosinec 2023

Svatý otec v prosincovém úmyslu Apoštolátu modlitby vyzývá zvláště k modlitbě za osoby se zdravotním postižením. Modleme se, aby lidé se zdravotním postižením byli v centru pozornosti celé společnosti a aby instituce podporovaly programy začleňování, umožňující jejich aktivní účast.

Úmysl papeže: Za osoby se zdravotním postižením

Modleme se, aby lidé se zdravotním postižením byli v centru pozornosti celé společnosti a aby instituce podporovaly programy začleňování, umožňující jejich aktivní účast.

„Narcistní a utilitaristická vize života bohužel nemálo lidí vede k tomu, že považují postižené lidi za osoby na okraji společnosti a nedokáží postřehnout jejich mnohostranné lidské a duchovní bohatství. V běžné mentalitě je stále ještě příliš silně zakořeněn odmítavý postoj k této situaci, která jako by bránila štěstí a seberealizaci. Dokládá to eugenická tendence odstraňovat nenarozené, u nichž se projevuje nějaká forma nedokonalosti. Ve skutečnosti však všichni známe mnoho lidí, kteří ve své – někdy i vážné – křehkosti dokázali navzdory obtížím nalézt cestu dobrého a hluboce smysluplného života. Stejně tak, jako na druhé straně známe lidi zdánlivě dokonalé – leč zoufalé! V církevním společenství nesmějí chybět slova a zejména gesta, která postiženým lidem vycházejí vstříc a přijímají je. Zejména je zapotřebí zahrnovat je do nedělní liturgie, aby pro ně setkání se Vzkříšeným Pánem i se společenstvím bylo zdrojem naděje a odvahy na nesnadné životní cestě.“ (papež František)

Národní úmysl: Za lidi bez naděje

Modleme se za všechny, kdo jsou zklamaní, unavení a bez naděje, aby pro ně bylo adventní a vánoční období časem nového světla.

„Výzva k radosti je pro adventní dobu charakteristická. Čekání na Ježíšovo Narození, které prožíváme, je radostné, tak trochu jako očekávání návštěvy někoho, koho máme moc rádi, např. přítele nebo příbuzného, s nímž jsme se dlouho neviděli. Čekáme s radostí. (…) První podmínkou křesťanské radosti je, abychom se „odstředili“ a do svého středu dali Ježíše. Nejde o odcizení, protože Ježíš skutečně je středem, je světlem, jež dává plný smysl životu každého muže a ženy přicházejících na tento svět. Jde o stejný dynamismus lásky, který mne vede ven od sebe sama, ne abych se sobě ztratil, nýbrž abych odevzdáním se a prokazováním dobra druhému sebe sama nalezl. (…) Směrovat k Ježíši je radost. Ta má charakterizovat naši víru. Také v těžkých chvílích je niternou radostí vědět, že Pán je se mnou, že je s námi, že vstal z mrtvých.“ (papež František) A Pán přijde ve své slávě.